Neúroda, hladomor a příměří kvůli obilí. To vše se odehrálo krátce po tajemném sopečném výbuchu. Nová studie přináší šokující souvislosti s černou smrtí.
Souvislost, kterou by málokdo čekal. Kolem roku 1345 velká sopečná erupce v tropické oblasti způsobila takovou změnu klimatu, že se roztočilo ďáblovo kolo. Shoda nešťastných náhod způsobila, že se v Evropě rozšířil mor.
Může za to sopka. Vědci zkoumali data z letokruhů, ledových výřezů z arktického ledu, které ukazovaly sirné usazeniny. Porovnali je s historickými záznamy ze 14. století a vyjádřili hypotézu, že někde v tropických oblastech došlo kolem roku 1345 k velkému výbuchu, který silně ovlivnil klima především v Evropě. Studie publikovaná ve vědeckém časopise Communications Earth & Environment naznačuje, že sopečná činnost mohla přispět k rychlému šíření černé smrti napříč středověkou Evropou.
Výbuch sopky změnil klima. Jižní Evropa a Středomoří mělo výrazně chladnější a vlhčí rok. Odpovídá tomu i místa, kde hladomor začal. Ve Španělsku, jižní Francii, severní a střední Itálii, Egyptě a Levantě. Neúroda, která v Evropě nastala, byla tak vážná, že italské státy musely dovážet základní potraviny z oblastí kolem Černého moře.
Válečné příměří, které stálo životy třetinu Evropy
Stálo je to tehdy nemalé úsilí. Námořní mocnosti, jako jsou Benátky a Janov, musely vyjednávat o příměří v konfliktech s Mongoly ze Zlaté hordy. Jen tak bylo možné zajistit dodávky obilí z oblasti Černého moře. Tehdy se mor dostal do Evropy a jednotlivé epidemie procházely jako vlny. Většinou v intervalech 10 až 30 let.
Nechtěný příživník: Nakažená blecha
Kde se ale vzal mor? S dodávkami obilí se do zemí dostala blecha přenášející nákazu. Odpovídají tomu i první výskyty nemoci, které byly nejprve v přístavních oblastech. Další ohniska pak vznikala tam, kam byly zásilky obilí operativně převáženy.
Od roku 1347 do roku 1353 se pak evropskými zeměmi šířila nákaza morem, která měla až 60% úmrtnost.
Hladomor nebo mor? Otázka byla v tuto chvíli jasná, jenže lidé zdaleka netušili, že za záchranu od hladomoru zaplatí ještě krutější daň.
Mor tu ale není poprvé
Zdá se, že podle analýzy starověké DNA z kostí a zubů lidí v době kamenné, se tu mor už objevoval a zdecimoval populaci i těchto lidí.
Výbuch sopky tedy změnil klima natolik, že umožnil nešťastnou náhodou rozšíření moru Evropou.
Jak probíhala nákaza morem
Lidé si souvislost s blechami neuvědomovali. Věřili, že nemoc šíří zatuchlý vzduch, který vychází z hnijících organických látek nebo fekálií. Bránili se tedy vykuřováním, kadidly a parfémy. Skutečnou příčinou bylo však pokousání blechami, které se množily především na hlodavcích. Ve středověku na přemnožených krysách, které právě zásoby obilí často napadaly.
Pokousaný člověk si mohl všimnout hnědé skvrnky v místě kousnutí, po dvou až šesti dnech se dostavila únava, horečka, bolest hlavy a zvětšování lymfatických uzlin. Ty mohly začít až hnisavě praskat, následovala často celková otrava organismu. Plicní forma byla ještě smrtelnější.