Budoucnost dostihových koní je jen ve vzácných případech příjemná. Toto kontroverzní téma se zdaleka netýká jen prestižních asijských dostihů, ale také české dostihové scény. Asie je však v tomto křiklavá.
Jsou to šampioni. Vítězí v nejlepších dostizích světa, dokonale vyšlechtění atleti v nejlepší formě. Mají špičkovou péči, trénink, wellness a regeneraci. Jeden týden ale šampion vyhraje dostih, druhý týden už se doslova vypaří.
Zranění při dostihu jsou nejvíce vidět, ale nejsou častá
V Koreji je každoročně utraceno téměř 30 dostihových koní kvůli vážným zraněním utrženým během soutěží, což vyvolává rostoucí obavy o dobré životní podmínky zvířat v dostihovém průmyslu v zemi.
Nejčastěji koně utrpí smrtelná nebo neléčitelná zranění páteře nebo končetin. Byť je tato temná stránka dostihů nejvíce vidět, je to v podstatě ještě dobrý osud zvířete, které zemřelo při tom, co milovalo.
Související článek
Bílí koně, rarity a miliardy
Korejský i japonský dostihový sport někdy pronikne do celého světa díky vzácným výjimkám. Tím je určitě i plnokrevnárodina bílých koní, která je skutečně raritní. Téměř všichni koně z ní odcházejí buď do chovu, nebo do dalšího sportu.
Zde se asi pro záchranu chovu a každého jedince udělá maximum. Ale i běžní koně z dobrých rodin mohou končit po kariéře neslavně.
Je to celosvětový problém, koní je příliš
Stejný problém ale trápí celý svět a dostihy se už pomalu nazývají dostihovým průmyslem. Hovoří se i o nadprodukci dostihových koní. Do chovu jdou jen nejlepší z nejlepších. Čeští koně mají často za sebou někoho, kdo na ně čeká, až půjdou do dostihového důchodu.
Stalo se to tak třeba vítězi Velké pardubické Theophillovi, předloni odešli do důchodu po dobré kariéře například Imphal neboStar. Končí tak na soukromých pastvinách jako rekreační koně.
Jiné si dochová sám majitel, jako tomu bylo například u Peruána. Krásný důchod si užila také trojnásobná vítězka Sixteen.
Dostihový kůň a důchod? Musí být specifický
Je třeba si také uvědomit, že dostihový kůň má za sebou akční životní styl a stále soutěživou povahu.
Z dostihového provozu si také odnáší určité nepříjemné návyky, to ovšem neznamená, že kůň je nevychovaný, jen byl některým věcem učen jinak. Důležité je, že tito koně jsou levní proto, že se počítá s určitou dobou potřebnou na jejich redrezúru a že tato redrezúra patří do rukou zkušeným lidem nebo alespoň pod odborný dozor zkušeného, píše equichannel.cz. Koupit si exdostihového koně tedy může jen ten, kdo má s nimi již zkušenosti.
Úbytek koní po kariéře je ohromný
Například koně z USA cestují do Kanady a Mexika, kam na jatka zamíří asi až 100 tisíc koní všech plemen (jiná čísla uvádějí až 140 tisíc), z toho přibližně 7 tisíc poražených koní jsou bývalí dostihoví závodníci.
Statistiky před zavřením koňských jatek v USA hovořily jenom za rok 2007 o čísle 140 tisíc koní všech plemen a využití, kteří zamířili na jatka v USA, Kanadě a Mexiku.
To číslo je v očích ČR nepředstavitelné, neboť u nás na jatka míří podle veterinární správy několik stovek koní všech plemen ročně, přičemž celkové počty koní se u nás počítají přes 70 tisíc koní.
Dostihová velmoc, Velká Británie, má stejný problém. Stovky koní míří na jatka, často mladí koně nebo takoví, kteří již vyhráli tisíce liber.
Francie i Evropa zase ve větší míře využívá koně ve sportu, všestrannosti nebo v parkurech. V drtivé většině je to ale znovu práce jednotlivců a nadšenců. Tím, jak se zvyšuje tlak na výkonnost koní, je také velké procento těch, kteří jsou vyřazeni pro nízkou výkonnost, koní je prostě moc.
Japonsko má nejhorší pověst, je to nedostatkem místa
A tak na jatka tam míří 75-80 % bývalých dostihových koní. To je ale vnějším prostředím vynucený extrém, který nikde jinde na světě není. Japonsko samo o sobě bojuje s nedostatkem životního prostoru, takže pro vysloužilé koně tu nejsou vhodné podmínky. Ale například v Hongkongu se po finančním vyrovnání s majitelem koně dovážejí tito bývalí dostiháci do Číny.