Šindžuku, srdce Tokia, zažilo na letošním svátku dospělosti tichou revoluci. Téměř polovina dvacetiletých, kteří oslavili svůj vstup do dospělosti, byli cizinci – konkrétně 2 114 z 4 268. Japonsko, kdysi hrdé na svou etnickou homogenitu, se pomalu a jistě mění. Rostoucí počet imigrantů není jen demografickým faktem, ale i kulturní přeměnou, která může definovat budoucnost celé země.
Srdcem Tokia je Šindžuku, pravděpodobně nejdůležitější čtvrť v rozlehlém japonském městě. Stejně jako téměř všude jinde v zemi se zde 12. ledna slaví Seijin no Hi, svátek, kdy mladí Japonci oslavují svůj skok do dospělosti. Přestože etnická homogenie Japonska byla po léta jednou z jeho hlavních devíz, úbytek obyvatelstva a neustálý nárůst počtu cizinců právě přinesl neobvyklou statistiku. Ze 4 268 obyvatel této tokijské čtvrti, kteří 12. ledna dovršili 20 let a oslavili je, bylo 2 114 cizinců.
Japonsko potřebuje cizince
Údaje, které koncem června 2025 sdělila japonská vláda, uvádějí, že počet cizinců žijících v celé zemi dosáhl rekordních 3,95 milionu. Ačkoli je to v celostátním měřítku pouhá 3 % z celkového počtu obyvatel, ukazuje se, že dobývání Tokia cizinci je tlakovým hrncem, který formuje budoucnost zbytku země.
Klíčové je, že těchto 2 114 mladých lidí nyní tvoří 49,5 % z celkového počtu. Téměř polovina mladých obyvatel Šindžuku se nenarodila v Japonsku. Překvapivé je, že k získání tohoto čísla použili údaje o fyzické přítomnosti na oslavách. Jinými slovy, zatímco prakticky všichni Japonci se oslav zúčastnili, je velmi pravděpodobné, že ne všichni cizinci tak učinili.
Celkově podle údajů japonské vlády tvoří ve věkové skupině 20-30 let 9,5 % všech obyvatel Japonska cizinci, přičemž tento podíl se za posledních deset let zdvojnásobil a v některých prefekturách již přesahuje 14 %. Kdysi neotřesitelná země, která se pyšnila svým pořádkem a uzavřeností pro všechny, kromě pouhých turistů, se stále častěji rozpadá jako domeček z karet, a to z pouhé nutnosti.
Vliv imigrace na japonskou kulturu
Rostoucí přítomnost cizinců v Japonsku proměňuje nejen demografickou strukturu země, ale také její kulturu. Cizí komunity s sebou přinesly kulturní rozmanitost, která se odráží v kuchyni, módě i umění. V Tokiu přibývá restaurací s mezinárodní kuchyní, které nabízejí vše od mexických tacos po indické kari, což signalizuje kulturní otevřenost, která byla před několika desetiletími nemyslitelná. Kromě toho se stávají běžnými multikulturní festivaly, které oslavují rozmanité tradice, jež jsou nyní součástí japonské společenské struktury.
Výzvy a příležitosti
Integrace cizinců v Japonsku představuje jak výzvy, tak příležitosti. Jednou z hlavních výzev je jazyk, protože japonština je pro cizince notoricky známá jako obtížně zvládnutelný jazyk. Japonská vláda však začala realizovat programy jazykového vzdělávání a kulturní integrace, které mají usnadnit adaptaci nových obyvatel. Na druhou stranu rozmanitost pracovní síly pomáhá oživit hospodářská odvětví, která se potýkala s nedostatkem pracovních sil, jako jsou technologie a péče o seniory.
Japonsko se zkrátka nachází na křižovatce. Potřeba otevřít se okolnímu světu je stále zřejmější a přítomnost cizinců ve čtvrtích, jako je Šindžuku, je jen začátkem transformace, která by mohla nově definovat budoucnost země. Přestože tato změna není bez problémů, kulturní rozmanitost a inovace, které cizinci přinášejí, by mohly být klíčem k tomu, aby Japonsko překonalo svou demografickou a hospodářskou krizi.