Nový výzkum potvrdil, že kočky reagují na pomalé lidské mrknutí jako na přátelský signál. Tento jednoduchý pohyb může být klíčem ke komunikaci a hlubšímu porozumění mezi člověkem a jeho čtyřnohým spolubydlícím.
Kočky žijí s lidmi již po staletí (nejméně 5 000 let), ale jejich pověst nezávislých a tajemných bytostí zůstává nedotčena. Na rozdíl od psů, kteří se otevřeně vyjadřují, kočkovité šelmy působí neuchopitelně a někdy dokonce lhostejně. Studie publikovaná v časopise Scientific Reports (Nature) však ukazuje, že je skutečně možné s nimi komunikovat jednoduchým způsobem. Klíč je v očích.
Tato práce doplňuje myšlenku, která má stále větší vědeckou podporu: kočky si s námi vytvořily „smíšený sociální jazyk“, který se skládá z klasických kočičích signálů (postoje, ocas, uši) a gest, jež se naučily interpretovat u lidí. Není to tak, že by „mluvily naším jazykem“, ale jsou schopny číst mnoho našich signálů, zejména pokud jde o přátelský kontakt nebo vyhýbání se konfliktům.
Experiment s pomalým mrkáním
Tým vědců z University of Sussex a University of Portsmouth ve Velké Británii prokázal, že velmi jednoduché gesto –pomalé lidské mrknutí– může na kočky působit jako přátelský signál a podporovat sbližování. Tento objev vychází ze dvou kontrolovaných experimentů s domácími kočkami v jejich domovech a je to poprvé, kdy bylo experimentálně zkoumáno, jak lidský vizuální projev tímto způsobem ovlivňuje kočičí chování.
V prvním experimentu výzkumníci požádali majitele, aby se posadili naproti svým kočkám, vzdáleným od sebe něco málo přes metr. Místo toho, aby se na kočku dívali, přimhouřili oči a pomalu mrkali, čímž napodobili to, co mnozí majitelé znají jako „kočičí mrkání“. Po tomto pokynu kočky mnohem častěji mrkaly zpět a ukazovaly uvolněný výraz obličeje ve srovnání se situacemi, kdy nedocházelo k vizuální interakci nebo kdy člověk udržoval neutrální pohled.
Ve druhém experimentu to byli sami výzkumníci – lidé, kteří kočky neznali -, kdo provedl pomalé mrknutí a poté ke zvířeti natáhl ruku. Nejenže kočky častěji mrknutí opětovaly, ale také se častěji přiblížily k nabízené ruce, než když se na ně člověk pouze podíval bez pomalého mrknutí. Jinými slovy, toto gesto je v kočičí řeči nejen „zdvořilé“, ale také usnadňuje sociální kontakt.
Proč to funguje: Pohled, důvěra a hrozba
Toto gesto se může zdát minimální, ale má jasný interpretační základ: kočky mají tendenci vnímat pohled jako hrozbu, zatímco zúžené oči a pomalé mrkání jsou známkou uvolnění a důvěry. Ve volné přírodě zírající predátor obvykle hodnotí svou kořist, takže mnoho zvířat si přímý, trvalý pohled vykládá jako potenciálně nebezpečný.
Naproti tomu částečné zavření očí naznačuje zranitelnost: pokud jste ochotni před jiným jedincem „slevit z ostražitosti“, neočekáváte útok. V jejich kočičí sociální povaze tento typ výrazu naznačuje vlídný záměr, podobně jako klidný úsměv nebo přátelský pozdrav. Kočky mezi sebou toto pomalé mrkání používají v klidných kontextech, například když leží v blízkosti jiné kočky, se kterou si rozumí.
„Pro mě jako člověka, který studoval chování zvířat a vlastní kočky, je skvělé, že se nám podařilo prokázat, že kočky a lidé mohou tímto způsobem komunikovat,“ říká Karen McCombová, jedna z hlavních autorek studie. „Je to něco, co už mnozí majitelé koček tušili, takže je vzrušující, že jsme pro to našli důkaz.“
Až se na vás vaše kočka příště podívá zúženýma očima, vzpomeňte si, že to není jen roztomilé gesto: je to součást její sociální řeči. A pokud chcete odpovědět kočičí řečí, zkuste to pomalé mrknutí opětovat. Možná tím zahájíte tichý rozhovor, kterému budete oba rozumět lépe, než jste si mysleli. A s každou výměnou uvolněných pohledů budete posilovat pouto, které se mezi naším druhem a jejich druhy utkává už tisíce let.