Samsung představil 2nm čip Exynos 2600 s obrovským výkonem a výrazným posílením AI. Jenže absence integrovaného modemu otevírá otázky o výdrži baterie a efektivitě – a připomíná, že i technologické skoky mají své kompromisy.
Když jihokorejský Samsung oficiálně představil ohromující Exynos 2600, titulek byl jasný: první 2nanometrový mobilní čip a technologická ukázka síly proti TSMC a Qualcommu. Na papíře to znělo jako generační skok. Ale jak už to tak bývá, ďábel se skrývá v detailech. A v tomto případě tím detailem není nic jiného než modem.
Více prostoru pro AI, méně pro efektivitu
Samsung už léta prosazuje konstrukci SoC typu „vše v jednom“: CPU, GPU a modem integrované v jediném čipu, aby se snížila spotřeba energie a latence. S Exynosem 2600 je tato filozofie porušena. Procesor se rozhodl pro externí 5G modem (vše ukazuje na Shannon 5410), což je rozhodnutí, které u těch nejpozornějších vyvolalo poplach.
Důvod je jednoduchý: když není integrován modem, musí data putovat mezi čipy. A tato cesta navíc spotřebovává energii. To není teorie, to jsou základní fyzikální zákony aplikované na návrh mobilního hardwaru.
Při pohledu na tento scénář se nevyhnutelně nabízí otázka: proč tak riskovat? Zdá se, že odpověď spočívá v samotném 2nm procesu. Křemík je stále menší a menší, ale komponenty se stále zvětšují. Větší AI motory, složitější GPU a nové tepelné systémy zabírají cenné místo.
Outsourcingem modemu získal Samsung prostor pro posílení dalších klíčových oblastí. Exynos 2600 slibuje 39% nárůst výkonu CPU a více než 100% nárůst výkonu NPU. Obsahuje také nový systém přímého měděného chladiče, který je navržen tak, aby udržoval stabilní teploty i při trvalém zatížení.
Umělá inteligence (AI) hraje v mobilních zařízeních stále důležitější roli, a to nejen pro zlepšení uživatelského komfortu, ale také pro optimalizaci výkonu zařízení. Umělá inteligence dokáže efektivněji spravovat systémové zdroje, upřednostňovat úlohy a podle potřeby upravovat spotřebu energie. Tento přístup by mohl pomoci zmírnit dopad externího modemu na výdrž baterie.
Velká neznámá: baterie Galaxy S26
Problémem je, že uživatel nežije podle benchmarků. Žije výdrží baterie. Ačkoli je 2nm uzel efektivnější a chlazení lepší, dodatečná spotřeba energie externího modemu by mohla některé z těchto výhod neutralizovat.
V minulosti čelil Samsung kritice za výdrž baterií svých zařízení. U modelu Galaxy S26 by však společnost mohla implementovat nové technologie baterií, jako jsou polovodičové baterie, které slibují větší bezpečnost a větší kapacitu nabíjení při menších rozměrech. Tyto technologie jsou sice stále ve fázi vývoje, ale mohly by být dlouhodobým řešením problémů s výdrží baterií.
Pravděpodobným výsledkem nebude katastrofa, ale známý pocit: velmi rychlé, tepelně stabilní telefony… ale bez skokového vývoje baterií, který mnozí od nové generace očekávají.
Riskantní sázka, ale ne bezprecedentní
Samsung není v této strategii sám. Apple používá externí modemy již léta, aniž by tím výdrž baterie iPhonu vážně utrpěla (což můžeme aktuálně vidět u iPhonu 17 Pro). Systémy iOS a Android však zpracovávají procesy na pozadí velmi odlišně a Samsung zde bude muset svůj software doladit.
Kromě toho Samsung možná zvažuje implementaci algoritmů strojového učení pro optimalizaci spotřeby energie. Tyto algoritmy se mohou učit na základě vzorců používání uživatelů a dynamicky upravovat výkon zařízení tak, aby maximalizovaly výdrž baterie, aniž by došlo ke zhoršení uživatelského zážitku.
Exynos 2600 je nakonec odvážný krok. Upřednostňuje hrubý výkon a celkovou kontrolu nad konstrukcí, i když podstupuje rizika v oblasti efektivity. Pokud se to Samsungu podaří kompenzovat na úrovni systému, máme před sebou skvělý čip. Pokud ne, debata o Exynosu a baterii se opět vrátí do centra pozornosti.
Exynos 2600 sice představuje výzvu z hlediska energetické účinnosti, ale zároveň nabízí příležitosti pro významné inovace v oblasti návrhu čipu a řízení spotřeby. Úspěch tohoto čipu bude do značné míry záviset na tom, jak Samsung tyto výzvy vyřeší a jak tyto příležitosti využije.