Jako by se jednalo o leteckou přehlídku vzdušných sil jednotlivých kontinentů, nebe nad asijsko-pacifickým regionem se stalo dějištěm vojenských přehlídek, které se mimo plnohodnotný vojenský konflikt vidí jen zřídka. Stává se, že se tento ohňostroj může jedinou jiskrou změnit v něco zcela jiného.
Jak jsme již uvedli, obloha nad Asií je tour de forcé, kde se stále méně skrývá a kde hlídky, společná cvičení a strategické lety fungují jako politická poselství za bílého dne.
Související článek
Rusko a Čína již dlouho udávají tempo s bombardéry a stíhačkami nad spornými moři, Japonsko reaguje zviditelněním své protivzdušné obrany a nyní se Spojené státy rozhodly viditelně zapojit do této mocenské choreografie a zapojily své strategické bombardéry do dynamiky, která odráží, do jaké míry se region stal jedním z epicenter globálního soupeření.
Společný let dvou amerických bombardérů B-52 s japonskými stíhačkami nad Japonským mořem je kvalitativním skokem v signálu vysílaném z Washingtonu, ani ne tak pro svou technickou novost, jako pro svou symbolickou váhu.
🇯🇵🇺🇸❌🇷🇺🇨🇳 BREAKING – U.S. B-52 strategic bombers conducted joint flights with Japanese F-35s and F-15s over the Sea of Japan, a show of force in response to recent Chinese and Russian incursions.
➡️ Japan’s defense ministry stated that the drill underscored both nations’… pic.twitter.com/DJa1eyluAT
— Visioner (@visionergeo) December 11, 2025
Přítomnost bombardérů schopných nést jaderné zbraně v doprovodu japonských stíhaček F-35 a F-15 veřejně posiluje myšlenku, že spojenectví mezi oběma zeměmi není rétorické, ale operativní, a že Spojené státy jsou ochotny podpořit Tokio strategickými prostředky v době maximálních třenic s Pekingem.
Tato demonstrace síly nepřichází z ničeho nic, ale na pozadí zrychlujícího se zhoršování čínsko-japonských vztahů, které jsme připomínali a které bylo podníceno prohlášeními premiéra Sanae Takaichiho o možném scénáři konfliktu kvůli Tchaj-wanu.
Peking považuje tato slova za přímou provokaci a zareagoval kombinací diplomatického tlaku, ekonomických hrozeb a výrazného zvýšení vojenské aktivity v blízkosti japonského vzdušného prostoru a sporných ostrovů, což zvyšuje riziko nežádoucích incidentů.
Předchozí přítomnost ruských bombardérů létajících spolu s čínskými letadly v blízkosti Japonska a Jižní Koreje přidává další problémy a vytváří obraz strategické koordinace vůči spojencům USA v regionu.
Pro Tokio tyto společné hlídky nepředstavují rutinní cvičení, ale jasný signál cíleného nátlaku, což vysvětluje, proč japonská reakce spočívá v posílení koordinace s Washingtonem a jednoznačném přijetí přítomnosti vysoce postavených amerických prostředků.
Ačkoli se Bílý dům snaží bagatelizovat dramatičnost těchto letů a poukazuje na to, že byly předem naplánovány, regionální kontext jim dodává význam, který je těžké ignorovat.
Spojené státy se snaží udržet křehkou rovnováhu: projevit vojenskou angažovanost vůči Japonsku a odstrašit Čínu, aniž by zcela přerušily kanály dialogu s Pekingem, zejména v době, kdy Washington nadále usiluje o obchodní stabilitu a vyhýbá se otevřené eskalaci v Tichomoří.
Se stíhačkami rušícími radary, strategickými bombardéry křižujícími sporná moře a společnými cvičeními, která probíhají téměř rutinním tempem, se vzdušný prostor východní Asie stal šachovnicí, kde se každý let počítá jako politické prohlášení.
Výslovný vstup Spojených států do této vzdušné „partie“ potvrzuje, že čínsko-japonská přetahovaná již není jen bilaterální, ale širším odrazem velmocenského soupeření, v němž bombardéry a stíhačky zřejmě hovoří hlasitěji (a jasněji) než diplomatická sdělení.