Zatímco Západ čeká až se postaví domy, než postaví metro, Čína nejprve pokládá koleje – i když vedou „nikam“. Strategie, která vypadala absurdně, se ukázala jako geniální tah, jenž přetvořil pustiny v pulzující metropole.
Na začátku roku 2000 nám čínská bublina přinesla jeden z nejvirálnějších obrázků současnosti. Jejich zjevná posedlost stavěním je vedla k vytvoření stanice metra uprostřed ničeho a jak se dalo očekávat, obrázek se nakonec na Západě stal jen o málo víc než memem. Stanice do nikam se tak stala dokonalým příkladem toho, jak logika čínského boomu ztratila smysl. Jak jsme byli naivní.
To, co tehdy bylo pustinou, která se postrádala soudržnost, je dnes zcela k nepoznání. Plevel ustoupil asfaltu, hlína obrovským obytným mrakodrapům, a tam, kde kdysi byla absolutní nicota, je dnes rozlehlé město. Je to dokonalý příklad toho, jak nás TOD, což znamená Transit-Oriented Development, minulo.
Související článek
Myšlenka vytvořit stanici metra, která nikam nevede, nám na této straně světa připadá absurdní. Tady se k tomu dostaneme až ve chvíli, kdy jsou čtvrti postaveny a hustota obyvatelstva nutí plánování k tomu, aby se čtvrti utvářely tak, aby se doprava nestala bolestí hlavy pro všechny obyvatele. V Číně je to naopak.
Jejich urbanistické plánování je založeno na tom, že najde nezajímavé a levné pozemky, propojí je s nervovým centrem oblasti hromadnou dopravou a pak se kolem nich začne rozvíjet. Ti, kteří se tam nakonec přestěhují, jakmile jsou domy postaveny, ani neuvažují o potřebě auta, protože jejich mobilita je již zajištěna.
To nás vede k myšlence, že v jistém smyslu jsou tyto stanice metra uprostřed ničeho postaveny s velkou nejistotou. Že jsou stavěny v naději, že zítra kolem nich vyroste město, ale že snad bude trvat mnoho let, než se investice nějakým způsobem vrátí. Nic nemůže být vzdálenější pravdě.
Společnost, která má stavbu metra na starosti, ve spolupráci s vládou a místními zastupitelstvy vykupuje pozemky za směšně nízkou cenu, a když tam stanice metra dorazí, hodnota pozemků se znásobí. Pozemky pak pronajímá nebo prodává developerům s tím, že ze změny ceny pozemku bude financována infrastruktura.
Výsledkem je začarovaný kruh, v němž tváří v tvář potřebě vytvářet bydlení a podniky pro stále více lidí toto zachycování hodnoty pozemků stále více podporuje rozvoj sítí veřejné dopravy. Strategie, o které na této straně světa ani neuvažujeme, ale která se postupem času v Číně ukázala jako mnohem chytřejší.
Rozvoj čínského metra nejenže změnil krajinu, ale také ovlivnil ekonomiku a společnost způsobem, který málokdo předpokládal. Čínský systém metra je nyní jedním z nejrozsáhlejších na světě a města jako Šanghaj a Peking jsou v čele sítěmi o délce stovek kilometrů. To nejen usnadňuje každodenní dopravu milionům lidí, ale také podporuje hospodářský růst tím, že zlepšuje dostupnost pracovních míst a služeb. Podle zprávy Světového ekonomického fóra hraje metro zásadní roli při snižování dopravních zácp a znečištění ovzduší, což jsou dva zásadní problémy čínských megaměst.
Plánování těchto infrastruktur bylo navíc hnací silou technologických inovací. Čína zavedla pokročilé systémy řízení vlaků a přijala ekologické technologie, jako jsou elektrické vlaky a energeticky účinné stanice. To nejen zlepšuje udržitelnost městské dopravy, ale také staví Čínu do pozice lídra v oblasti dopravních technologií. Výstavba těchto linek metra byla také testovacím místem pro nové inženýrské a stavební techniky, které byly exportovány do dalších rozvojových zemí.
Závěrem lze říci, že to, co bylo dříve vnímáno jako iracionální exces, je dnes chápáno jako strategická vize, která radikálně změnila čínskou městskou a hospodářskou krajinu. Výstavba stanic metra „uprostřed ničeho“ se ukázala jako mistrovský tah, který nově definoval pojetí rozvoje měst a dopravy v 21. století.