Tým vědců objevil v hlubinách u Papuy-Nové Guineje unikátní ekosystém, kde vedle sebe existují horké hydrotermální prameny a studené metanové vývěry. Tento extrémní svět, izolovaný od slunečního světla, hostí rozmanitý život, který může změnit naše chápání biologie i možností života na jiných planetách.
O povrchu Měsíce toho víme více než o dně našich vlastních oceánů. Více než 80 % mořského dna zůstává detailně nezmapováno, neviditelné nejen pro družice, ale i pro naši vědeckou představivost. Několik kilometrů pod povrchem, v trvalé tmě, leží hory, sopky, pláně a kaňony, kde tlak drtí ocel a teplota může během několika metrů přejít z ledu do varu. Není to jen neprozkoumané území: je to skrytý, aktivní a dynamický kontinent, kde každý vpád odhaluje formy života a ekosystémy, které nás nutí přehodnotit to, co jsme si mysleli, že víme o planetě, kterou obýváme.
Není tedy divu, že když se začneme dívat trochu blíže, vždy něco objevíme. A nyní se to stalo pod vodami u Papuy-Nové Guineje. Tým vědců pod vedením Phillipa Brandla tam objevil stejně překvapivý jako neprobádaný kout oceánu: oblast, kde vedle sebe existují ohnivé hydrotermální vývěry a studené metanové vývěry, které v naprosté izolaci od světla vytvářejí bujný ekosystém plný života, v němž se vyskytuje mnoho pro vědu pravděpodobně nových druhů.
Coupled hydrothermal venting and hydrocarbon seepage discovered at Conical Seamount, Papua New Guinea
Naturehttps://t.co/HedWGFvoK3— Ordo Fraterna Fibonacci (@OrdoFibonacci) September 20, 2025
V roce 2023 prozkoumala oceánografická expedice řetězec ostrovů Tabar-Lihir-Tanga-Feni v západním Pacifiku, aby prozkoumala podmořské sopky v této oblasti. Když robotická ponorka sestoupila na mořské dno, narazila na něco nečekaného: hydrotermální pole, kde vedle sebe koexistují „horká okna“ vzdálené od sebe jen několik centimetrů a studené vývěry metanu. Ještě nikdy předtím vědci nezaznamenali tak těsné promíchání dvou tak odlišných zdrojů.
Zjištění odhaluje živé společenství mlžů, trubic, krevetek, fialových mořských okurek a dalších mořských živočichů přizpůsobených extrémním podmínkám. Někteří z nich mohou být pro vědu zcela neznámí.
Co však činí toto místo skutečně jedinečným, není jen jeho biologická rozmanitost, ale i chemie, která je jejím základem. Na rozdíl od „běžných“ ekosystémů, kde život závisí na slunečním světle a fotosyntéze, je tato oáza vyživována chemickými procesy: horké tekutiny uvolňované z mořského dna spolu s metanem z průsaků živí bakterie a další mikroorganismy, které následně udržují celé ekosystémy.
Horniny vystupující ze sedimentů, svědci dávných sopečných erupcí, září stopami zlata, stříbra a dalších kovů, což je důkaz aktivní geologické minulosti a úrodná půda pro chemii, která udržuje život.
Tento objev má obrovskou hodnotu pro biologii, geologii a astrobiologii. Na jedné straně přináší nový příklad schopnosti života prosperovat v extrémních podmínkách (chlad, tma, vysoký tlak, nedostatek světla) a rozšiřuje tak naše znalosti o hranicích pozemských ekosystémů. Na druhé straně nabízí vodítka, jak by se mohl život vyvíjet na oceánských světech jiných planet: ledové měsíce s oceány pod ledem, kam světlo nikdy nedosáhne, by mohly být útočištěm podobných společenství.