Žena chtěla po operaci rakoviny jen utišit bolest – místo toho se ocitla v sevření jedné z nejsilnějších a nejnebezpečnějších drog světa. Její příběh ukazuje, jak rychle může fentanyl změnit léčbu v závislost, ale také jak náročné, a přesto možné je znovu najít cestu zpět.
Juanje Diánez se Reyesovou rakovina přivedla k něčemu, co si nikdy ani nedokázala představit: k závislosti na fentanylu. Ve 28 letech, poté co jí byl diagnostikován adenokarcinom mezi žaludkem a jícnem, se její život zcela změnil. To, co začalo jako potřeba úlevy od bolesti, skončilo závislostí, která ji málem stála život.
V rozhovoru pro podcast Juanje Diánez se Reyesová podělila o svůj příběh. „Říká se tomu zombie droga,“ říká, „a já si sám sebe pamatuji jako zombie. Potřebovala jsem to, co mi fentanyl dával. Přestanete cítit, ale nejen to špatné, přestanete cítit i to dobré. Moje emoce byly bezbarvé. Stala jsem se šedivou.“
Fentanyl je syntetický opioid, který je 50 až 100krát silnější než morfin. Používá se především k léčbě silných bolestí, zejména u pacientů s rakovinou, a to díky své účinnosti při tlumení bolesti. Jeho síla z něj však také činí vysoce návykovou a nebezpečnou látku, pokud není užíván pod přísným lékařským dohledem. V posledních letech je zneužívání fentanylu hlavním faktorem opioidové krize ve Spojených státech, kdy došlo k výraznému nárůstu počtu úmrtí na předávkování v souvislosti se syntetickými opioidy.
Související článek
Poté, co přišla o část žaludku a jícnu, si nejvíce přála, aby bolest zmizela, a fentanyl se jevil jako efektivní možnost. Nikdo jí však dostatečně jasně nevysvětlil související rizika. „Je to velmi nebezpečná droga, i když se v mnoha případech používá k analgetickým účelům. S fentanylem u sebe jsem chodila ven, dokonce i řídila,“ přiznává. Zpočátku nad sebou měla určitou kontrolu, ale brzy ztratila zdravý rozum: „Brala jsem 12 nebo 13 dávek denně, zatímco maximální doporučená dávka byla tři. Na psychiatrii jsem šla dokonce s fentanylovým lízátkem v puse.“
Závislost ji přivedla do extrémně rizikových situací: „Můžete se dostat do kómatu. Už jsem to nemohla dělat. Necítíte vůbec nic. V tu chvíli bych podepsala cokoli, jen abych necítila bolest.“
Před svou diagnózou vedla Reyesová zdravý život. V 25 letech se přestěhovala ze Sevilly do Palmy de Mallorca. O tři roky později se objevily příznaky: úbytek na váze, potíže s polykáním, vypadávání vlasů, lámání nehtů a neustálá únava. „Zpočátku jsem to přičítala stresu, svatbě, každodennímu životu, ale v hloubi duše jsem věděla, že něco není v pořádku,“ vzpomíná. Po návštěvě pohotovosti přišla diagnóza rychle: rakovina žaludku ve třetím stadiu.
Po počáteční chemoterapii jí v únoru 2012 odstranili celý žaludek, provedli totální gastrostomii a propojili jícen s tenkým střevem. „Zpočátku jsem si připadala jako ve filmu. Moje hlava nedokázala zpracovat, jak budu žít bez žaludku a části jícnu. Představoval jsem si sám sebe s hadičkou, neschopného jíst,“ vzpomíná.
Po návratu domů jí morfiová pumpa pomáhala zvládat bolest, ale byl to také začátek její závislosti. „Ten první víkend doma byl kritický. Bál jsem se, že nezvládnu bolest, že se nedokážu sám najíst, ale zároveň se mi ulevilo, že jsem ve svém prostředí,“ vysvětluje.
Závislost na fentanylu se rychle stupňovala. Reyesová přiznává, že drogu užívala, přičemž ignorovala lékařské limity. „Přestanete cítit, všechno je šedivé, žádné emoce, jen prázdnota. Dokonce jsem ztratila zdravý rozum. Fentanyl mi umožnil necítit fyzickou bolest, ale také odstranil jakýkoli pocit pohody, radosti nebo naděje.“
Navzdory závažnosti našla Reyesová sílu vyhledat pomoc. „Nechtěla jsem takhle zemřít, i když v nejhorší chvíli bych podepsala cokoli, jen abych přestala cítit bolest. Přiznat si, že mám problém, byl první krok k tomu, abych se vrátila do života,“ říká.
Po překonání rakoviny a vypořádání se se závislostí si znovu vybudovala svůj život. Uznává, že každý krok, každý malý úspěch během zotavování byl zásadní: od opětovného jídla, přes chůzi po domě až po obnovení každodenních a společenských aktivit. „Zotavení není jen fyzické, ale i duševní a emocionální. Naučit se znovu žít po nemoci a závislosti je proces, který vyžaduje čas a trpělivost, ale je to možné,“ říká.
Příběh také poukazuje na křehkost mladých lidí tváří v tvář vážné nemoci a složité léčbě. „V osmadvaceti letech by mě nikdy nenapadlo, že se budu potýkat s rakovinou, vážnou operací a drogovou závislostí. Je to zkušenost, která vám změní život, donutí vás všechno přehodnotit, ale také vás naučí vážit si každého okamžiku a každé emoce, kterou znovu pocítíte,“ přemítá.
Dnes Reyesová proměnila svou zkušenost ve zdroj poučení a sdílí své svědectví, aby předcházela a doprovázela ty, kteří procházejí podobnými situacemi. „Pokud můj příběh pomůže jen jednomu člověku, aby si uvědomil rizika nebo vyhledal pomoc, stálo za to ho vyprávět,“ uzavírá.
Případ Reyesové je připomínkou důležitosti vzdělávání o užívání opioidních léků a potřeby jasné komunikace mezi lékaři a pacienty o možných rizicích. Zdůrazňuje také důležitost existence odpovídajícího systému podpory pro ty, kteří čelí závislosti, a také potřebu politiky veřejného zdraví, která by účinně řešila opioidovou krizi.
Pro ty, kteří čelí podobným problémům, je zásadní vyhledat odbornou pomoc a podporu blízkých. Zotavení je možné a sdílení příběhů, jako je ten Reyesův, může být majákem naděje pro ty, kteří bojují v temnotě závislosti.