Jedna jediná sluneční bouře by stačila k tomu, aby vyřadila elektrické sítě, satelity i internet na celé roky. Simulace ESA ukazuje, že planeta není připravena čelit výronu plazmy, který může ochromit moderní civilizaci v několika minutách.
Představte si svět v temnotě. Ne na pár hodin, ale možná na roky. Kolaps elektrické sítě je jedním z nejzávažnějších důsledků nedávné simulace dopadů velké sluneční bouře, kterou provedla Evropská kosmická agentura (ESA). Studie varuje, že transformátory, klíčové součásti rozvodné sítě, by řetězově shořely a způsobily by výpadky proudu, které by trvaly roky. Logistika výměny jednotlivých jednotek je tak složitá, že by výměna jedné části mohla trvat až dva roky.
Tento masivní výpadek by byl ve skutečnosti doprovázen koncem internetu, jak ho známe. Stejná bouře, která by zničila elektrické sítě, by vyřadila i globální síťovou infrastrukturu. Zasáhla by opakovače, které zesilují signál na podmořských optických kabelech, jež jsou páteří globální sítě, a celé kontinenty by zůstaly odříznuty od komunikace.
Přímou příčinou této katastrofy na pevnině by navíc byl gigantický oblak plazmy vyvržený Sluncem, jev známý jako koronální výron hmoty. Tato obrovská masa sluneční hmoty, která by se k nám dostala za několik hodin, by v zemské kůře vyvolala elektrické proudy obrovské síly, což by znamenalo ničivý převrat. Nebyl by to však první ani jediný dopad bouře.
Sluneční útok ve třech po sobě jdoucích fázích
Než by tento plazmový oblak dorazil k naší planetě, první vlna slunečního záření by již vykonala své dílo. Dorazila by pouhých osm minut po výbuchu na Slunci a okamžitě by vyřadila z provozu rádiovou komunikaci a všechny satelitní navigační systémy, jako je GPS. V mžiku by byla zničena schopnost planety geolokace a komunikace na velké vzdálenosti.
Několik minut po tomto prvním nárazu by druhá vlna vysokoenergetických částic narazila přímo do zemské magnetosféry. Jejím cílem by se staly tisíce satelitů obíhajících kolem Země, což by způsobilo nenapravitelné poškození jejich elektroniky a zničilo základní součást naší vesmírné technologie. Tento scénář vychází z historické Carringtonovy události z roku 1859, kterou vědci používají jako měřítko pro odhad nejhorších možných dopadů. Tato zranitelnost vyplývá nejen z kosmických hrozeb, ale také z rostoucího geopolitického napětí na oběžné dráze, kde se vyvíjejí nové schopnosti, které by mohly iniciovat neviditelnou válku ve vesmíru.
Tváří v tvář takové hrozbě již ESA pracuje na možném řešení. Start mise Vigil je naplánován na rok 2031. Cílem této sondy je vytvořit systém včasného varování, který by obíhal kolem Slunce a varoval nás před příchodem těchto bouří dostatečně brzy, abychom mohli přijmout ochranná opatření na Zemi. Jde o první krok ve výzvě, na kterou se svět v současné době zdá být nepřipraven.
Historické a vědecké souvislosti slunečních bouří
Sluneční bouře nejsou novým jevem. Ve skutečnosti Země v průběhu historie zažila několik významných událostí. Nejznámější a jednou z nejsilnějších je Carringtonova bouře z roku 1859. Během této události byla polární záře pozorována až v Karibiku a telegrafní systémy po celém světě selhaly, přičemž některé z nich dokonce vysílaly jiskry, které způsobily požáry. Tato událost sloužila jako připomínka zranitelnosti naší moderní technologické infrastruktury vůči přírodním silám.
Od té doby se vědci snaží lépe porozumět slunečním bouřím a jejich potenciálním dopadům. NASA a další vesmírné agentury zahájily několik misí zaměřených na studium Slunce a cyklů jeho aktivity. Solar Dynamics Observatory (SDO) a Parker Solar Probe jsou příklady misí zaměřených na pozorování a analýzu chování Slunce, které pomáhají předpovídat budoucí sluneční bouře a zmírňovat jejich dopady.
Přípravy a zmírňující opatření
Kromě mise ESA Vigil existují i další iniciativy, jejichž cílem je připravit se na katastrofickou sluneční bouři. Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) provozuje Centrum pro předpověď kosmického počasí, které monitoruje sluneční aktivitu a vydává varování před slunečními bouřemi. Vyvíjejí se také technologie na ochranu energetických sítí, jako jsou silnější transformátory a systémy automatického vypínání, které by mohly minimalizovat škody.
Na mezinárodní úrovni je spolupráce mezi zeměmi zásadní pro sdílení dat a strategií zmírňování následků. Světová meteorologická organizace (WMO) a další organizace pracují na koordinaci celosvětového úsilí o předpovídání kosmického počasí a reakci na něj.
Navzdory tomuto úsilí však riziko zůstává značné. Kritická infrastruktura v mnoha zemích není navržena tak, aby odolala dopadu extrémní sluneční bouře. Pro zlepšení naší schopnosti reagovat na tyto hrozby je nezbytná informovanost veřejnosti a investice do výzkumu a vývoje.