Evropa urychleně buduje obranné systémy proti dronům, inspirovaná konfliktem na Ukrajině. Zpočátku regionální projekt se rychle mění na celoevropskou síť ochrany před těmito moderními hrozbami.
Vpády ruských dronů do evropského vzdušného prostoru proměnily oblohu kontinentu v novou hranici hybridní války. Během několika týdnů si vynutily uzavření letišť, uvedly vzdušné síly NATO do pohotovosti a znovu otevřely debatu, o níž si Evropa myslela, že je daleko: jak se bránit proti levnému, obtížně sledovatelnému a stále sofistikovanějšímu nepříteli. Tehdy jsme poprvé zaslechli myšlenku „zdi z dronů“ a nyní začíná nabývat nečekaných obrysů.
Neviditelná hrozba
Incidenty v Polsku, Dánsku a Německu, kdy drony neznámého původu přeletěly nad vojenskými základnami a civilními oblastmi, než zmizely, urychlily vytváření bezprecedentního obranného postoje.
Spojenci se snaží chránit obyvatelstvo a kritickou infrastrukturu a zároveň vyvažovat okamžitou reakci s rozvojem dlouhodobé architektury. Tak se zrodila myšlenka zdi z dronů, technologické sítě kombinující senzory, radary, rušičky a levné zbraně, která má odhalit, zachytit a neutralizovat hrozby během několika sekund.
Související článek
Zrod myšlenky
Koncept vznikl před mnoha měsíci, inspirován zkušenostmi z Ukrajiny a důkazy o tom, že evropským armádám chybí odpovídající systémy proti šíření dronů. Pobaltské státy spolu s Polskem a Finskem předložily Evropské komisi původní návrh: technologickou zeď na východním křídle NATO, od Baltského až po Černé moře, financovanou z fondů na ochranu hranic a určenou k ochraně oblohy před možnými ruskými vpády.
Vlna bezpilotních letounů, která loni v září překročila polský vzdušný prostor, však rozsah projektu změnila. Ursula von der Leyenová vyhlásila potřebu „zdi“, která by chránila celou Evropu. To, co začalo jako regionální myšlenka, se stalo zárodkem kontinentální sítě protivzdušné obrany proti bezpilotním systémům, takzvané evropské iniciativy na obranu proti dronům, která je součástí nového plánu vojenské připravenosti, který má Komise předložit letos na podzim.
Evropa zrychluje
Zatímco tedy politici debatovali o rozpočtech a kompetencích, armády jednaly. Dánsko instalovalo dopplerovské radary v Kodani a na své základně Skrydstrup, kde sídlí jeho letouny F-16 a F-35, aby odhalilo podezřelé pohyby. Švédsko oznámilo investici 370 milionů dolarů (7,77 miliard korun) do záchytných zařízení, rušiček a frekvenčních senzorů. Německo přijalo zákon umožňující policii sestřelovat bezpilotní letouny, které představují bezprostřední hrozbu, a Spojené království nasadilo špionážní letouny na dvanáctihodinové mise nad ruskou hranici.
Výrobci obranných zařízení se k tomuto úsilí rychle připojili: Saab představil svou raketu Nimbrix, určenou speciálně k sestřelování rojů dronů, a systém Loke, modulární radar, kulomet a sadu pro elektronický boj, vytvořenou během pouhých tří měsíců, aby mohla hbitě reagovat na hrozbu. A v nečekaném obratu událostí šli Dánové ještě dál než kdokoli jiný: dokonce urychlili výcvik vojenských instruktorů s brokovnicemi pro sestřelování bezpilotních letounů zblízka, což je neobvyklý krok, který odráží naléhavost, s jakou se Evropa snaží zaplnit kritickou technologickou mezeru.
Nutnost expanze
Počáteční nadšení pro zeď z dronů brzy narazilo na politický problém: západní a jižní Evropa se cítila vyloučena z iniciativy, která soustřeďuje zdroje na východě. Země jako Španělsko, Francie a Itálie si všimly problému a varovaly, že hrozby se neomezují pouze na ruskou frontu, protože drony mohou operovat z jakéhokoli místa na území. Komise to vzala na vědomí a navrhla plán rozšířit a přeměnit „zeď“ na celoevropskou síť senzorů, rušiček a integrovaných zbraní v jednotném koordinačním rámci.
Komisař pro obranu Andrius Kubilius připustil, že současné schopnosti EU jsou „velmi omezené“ a že bude nutné čerpat z ukrajinských zkušeností, nasbíraných po téměř čtyřech letech každodenních bojů proti ruským rojům. Nová verze, přejmenovaná na Evropskou iniciativu pro obranu proti dronům, usiluje o plné pokrytí a představuje dvojí výzvu: prokázat, že EU může převzít skutečnou operační roli v obraně (tradičně výsadou států a NATO), a dosáhnout konsensu mezi 27 zeměmi s velmi odlišnými vojenskými prioritami.
Překážky na cestě na inovací
Projekt čelí složitému vnitřnímu boji o to, kdo by jej měl vést. Malé a východní země dávají přednost tomu, aby koordinaci centralizovala Komise, zatímco Francie a Německo – zvyklé řídit své zbrojní programy přímo – se nechtějí vedení vzdát. Berlín a Paříž se navíc obávají, že Komise nakonec převezme pravomoci, které tradičně patří do národní suverenity.
Odborníci zároveň varují, že myšlenka zdi může vyvolat falešný pocit bezpečí: žádná síť, ať je jakkoli vyspělá, nemůže zaručit, že všechny bezpilotní letouny budou sestřeleny. Technické obtíže jsou obrovské: propojení radarů, akustických senzorů, optických systémů, záchytných zařízení a softwaru umělé inteligence z různých zemí do jedné sítě si vyžádá roky testování a miliardové investice. Úkolem je dosáhnout škálovatelné a adaptivní obrany proti neustále se měnícímu typu hrozby, kde každá inovace nepřítele vyžaduje okamžitou reakci.