Město Görlitz, dříve symbol klidu a kultury na východě Německa, se mění v součást evropského zbrojního průmyslu. Přestavba továrny na výrobu tanků odráží hlubší proměnu celé společnosti, kde pacifismus ustupuje realitě globální nestability a potřebě ekonomického přežití.
Görlitz byl známý jako krásné staré město, proslul poválečnou pamětí a praktickou zálibou v pacifismu. Po desetiletí zapadalo toto město na východní hranici Německa do mapy jako oáza rozvážnosti a rezignované průmyslové melancholie, místo, kde práce a tradice běžely souběžně stranou vojenské moci. Tento klid však začíná mít trhliny, které jeho obyvatele nutí přehodnotit, co to znamená udržovat mír, když se zdá, že svět chce pravý opak.
Od oceli míru k oceli války
Více než půldruhého století žilo město Görlitz na východní hranici Německa z rytmického zvuku vlaků. Továrny na vagony a lokomotivy zaměstnávaly celé generace a určovaly identitu tohoto dělnického regionu na bývalém východě. Tato éra se však chýlí ke konci. Po 176 letech železniční výroby přebudovává zbrojní konsorcium KNDS historický průmyslový komplex Alstom na výrobu komponentů pro tanky Leopard II a obrněná vozidla Puma.
To, co bylo kdysi symbolem civilní mobility a rekonstrukce, se nyní mění v kolečko německé vojenské mašinérie. Tato metamorfóza samozřejmě nepřichází zčistajasna: reaguje na strategický posun země směrem k přezbrojení, který je vyvolán ruskou invazí na Ukrajinu, obavami ze zrušení bezpečnostních záruk USA a upadající ekonomikou zoufale hledající nové zdroje zaměstnanosti.
Související článek
Mezi pacifismem a nutností
Deník New York Times nedávno napsal, že v Görlitzu působí rozkol průmyslová konverze. Stárnoucí obyvatelstvo, poznamenané desetiletími deindustrializace od sjednocení, považuje tankovou výrobu za menší zlo.
V této oblasti, kde krajně pravicová strana AfD (otevřeně proruská a vystupující proti pomoci Ukrajině) získává téměř polovinu hlasů, dokonce i její místní představitelé přijali změnu rezignovaně. „Není to důvod k oslavám, ale nemůžeme se bránit ani pracovním místům,“ přiznávají s vědomím, že ztráta zaměstnanosti by byla ještě ničivější než morální dilema zbrojní výroby.
Továrna, která kdysi zaměstnávala více než 2 000 lidí, jich před prodejem měla sotva 700. KNDS se zavázala polovinu z nich udržet a do budoucna ji plánuje rozmnožit. Ve skutečnosti to byly právě odbory v čele s IG Metall, kdo prosazoval myšlenku přeorientovat závod na obranný sektor, aby se zabránilo jeho definitivnímu uzavření. Na území poznamenaném odchodem mladých lidí a ekonomickou frustrací nakonec zbrojní průmysl nabídl jakousi druhou šanci.
Reindustrializace německé armády
Případ Görlitz odráží širší fenomén: německé přezbrojení představuje hnací sílu nové průmyslové konverze. Od roku 2020 vzrostly výdaje Berlína na obranu o téměř 80 % na více než 90 miliard eur a poptávka po kvalifikované pracovní síle prudce vzrostla.
Společnosti jako Rheinmetall, Diehl Defence, Thyssenkrupp Marine Systems nebo MBDA od začátku ukrajinské války přijaly více než 16 000 pracovníků a do roku 2026 plánují najmout dalších 12 000 lidí. Zisky tohoto odvětví jsou tak vysoké, že jeho manažeři zvyšují dividendy a zároveň zkoumají možnosti nákupu upadajících automobilových závodů, jako je například závod Volkswagenu v Osnabrücku.
Poselství generálního ředitele Armina Pappergera vystihuje logiku nové obranné ekonomiky: pokud se z peněz daňových poplatníků financuje národní bezpečnost, musí pracovní místa zůstat v Německu. V této souvislosti je přeměna továren, jako je ta v Görlitzu, chápána jako průmyslová politika s dvojím cílem: udržet výrobní strukturu a posílit strategickou autonomii země.
Morální dilema
Navzdory ekonomické úlevě, kterou přineslo oživení zbrojního průmyslu, přetrvává v německé společnosti napětí mezi pacifismem zděděným z poválečného období a potřebou zajistit evropskou obranu. Pro mnoho východních Němců, kteří již zažili počáteční deindustrializaci po pádu Zdi a nyní trpí ztrátou pracovních míst v energetice a výrobě, je výroba tanků trpkou formou přežití.
Někteří se obávají, že vyrobené zbraně skončí na ukrajinské frontě, jiní, že kvetoucí podnikání závisí na pokračování války. „Bude výroba tanků udržitelná? Doufejme, že ne. Doufejme, že války brzy skončí,“ přiznal pro Financial Times zástupce odborů. Realita trhu a geopolitika však ukazují jiným směrem: obrana se stala novým evropským průmyslovým centrem a Německo (díky své historii, technologickým kapacitám a tlaku spojenců) tento přechod vede.
Sociální a kulturní dopad
Transformace Görlitz má nejen ekonomické a politické, ale také sociální a kulturní důsledky. Město, kdysi známé jako „Görliwood“ pro svou atraktivitu pro filmový průmysl, nyní čelí změně identity. Příchod zbrojního průmyslu by mohl změnit vnímání města na národní i mezinárodní úrovni. To vyvolává otázky, jak si Görlitz může zachovat své kulturní dědictví a turistickou atraktivitu a zároveň se přizpůsobit své nové roli v obranném průmyslu.
Transformace továrny navíc znovu rozvířila debaty o etice zbrojní výroby v regionu se silným pacifistickým dědictvím. Místní komunity jsou rozděleny na ty, kteří vidí v obranném průmyslu ekonomickou příležitost, a na ty, kteří se obávají morálních důsledků výroby zbraní. Toto dilema odráží širší napětí v Německu, kde je pacifismus od druhé světové války základní součástí národní identity.
Budoucnost města Görlitz
S tím, jak Görlitz vstupuje do nové průmyslové éry, čelí město významným výzvám. Klíčová bude potřeba vyvážit hospodářský růst se zachováním kulturní identity a závazku k pacifismu. Kromě toho bude město muset řešit obavy o dlouhodobou udržitelnost obranného průmyslu, zejména ve světě, kde mír zůstává nedosažitelným cílem.
Budoucnost Görlitzu bude nakonec záviset na jeho schopnosti přizpůsobit se změnám a zároveň si zachovat svou podstatu. Město má příležitost stát se vzorem toho, jak se mohou komunity odpovědně transformovat v neustále se měnícím světě. Tato cesta však nebude bez problémů a úspěch bude záviset na schopnosti města orientovat se ve složitostech nové reality.
Příběh města Görlitz je mikrokosmem napětí a výzev, kterým čelí celá Evropa. Vzhledem k tomu, že se kontinent přizpůsobuje světu, v němž se stále více upřednostňuje bezpečnost a obrana, budou muset města jako Görlitz najít své místo v tomto novém řádu. Otázkou je, zda se jim to podaří, aniž by ztratily ze zřetele hodnoty, které určovaly jejich historii a identitu.