Fronty na banány, schůze a povinné prvomájové průvody – to všechno k socialismu patřilo. Ale víte, co všechno bylo zakázané a jak si lidé i tak dokázali poradit?
Život za socialismu byl plný paradoxů. Na jednu stranu byla „rovnost pro všechny“, na druhou stranu privilegovaní měli přístup k věcem, o kterých si ostatní mohli nechat jen zdát. Zakázané byly některé knihy, filmy i písničky – lidé je přesto tajně opisovali a kopírovali, aby je mohli sdílet. Do Tuzexu se chodilo na džíny nebo žvýkačky, a kdo měl známé u řezníka, ten se dostal k lepšímu masu.
Černý trh, pašování ze zahraničí nebo poslech zahraničního rádia patřily k běžnému životu. Lidé si předávali adresy „známých známých“, u kterých se daly koupit džíny, desky nebo i káva, která nebyla v běžném obchodě k dostání. Pašovalo se všechno – od žvýkaček a cigaret po hudební kazety – a tyhle „poklady“ se pak doma poslouchaly skoro s posvátností.
A netýkalo se to jen věcí. Lidé se scházeli po bytech, aby si povídali o politice, četli zakázané knihy nebo si pouštěli zakázanou hudbu, i když věděli, že je to může stát práci nebo přivést do problémů s policií. Některé koncerty oblíbených kapel se konaly doslova „na tajňačku“ v garážích, chatách nebo zadních místnostech hospod. Atmosféra byla plná napětí, protože nikdo nevěděl, jestli nepřijde kontrola, a možná právě proto měly tyto akce takovou sílu a pro účastníky nezapomenutelnou hodnotu.
Vyzkoušejte si kvíz a zjistěte, jak moc byste v této době museli improvizovat vy. Možná zjistíte, že by z vás byla buď šedá myška, nebo odvážný „disident“.