V historii lidské migrace dlouho převládal názor, že raně moderní lidé přišli do Evropy přímo z Afriky. Nová studie však tuto myšlenku zpochybňuje a naznačuje, že první lidé mohli do kontinentální Evropy dojít z Turecka.
Nové zjištění vychází z nálezu paleolitických nástrojů, které naznačují existenci ztraceného pravěkého průsmyku, který mohl umožnit přechod mezi Ayvalıkem (dnešní Turecko) a Evropou. Studie publikovaná v časopise Journal of Island and Coastal Archaeology, odhaluje, že souvislé pevninské masivy, které jsou nyní pod vodou, mohly usnadnit přechod raných lidí mezi dnešním Tureckem a Evropou.
Tento objev naznačuje dosud nedokumentovanou přítomnost paleolitu v Ayvalıku, a co je důležitější, mohl by přepsat historii migrace našeho druhu na evropský kontinent. Tradičně se předpokládalo, že Homo sapiens přišel do Evropy především přes Balkán a Levantu, z Afriky na Blízký východ.
Studie podrobně popisuje nálezy 138 litických artefaktů na 10 lokalitách v oblasti o rozloze 200 km². To naznačuje, že dlouho předtím, než byl Ayvalık známý svými olivovými háji a půvabem pobřeží, bylo severovýchodní pobřeží Egejského moře ve skutečnosti další trasou, kudy se raní lidé pohybovali ve stále se vyvíjejícím prehistorickém světě.
Discovering the Paleolithic Ayvalık: A Strategic Crossroads in Early Human Dispersals Between Anatolia and Europe https://t.co/jd1v3y88fy
— Chris Stringer (@ChrisStringer65) September 19, 2025
„Náš archeologický objev odhalil, že tato dnes idylická oblast kdysi představovala důležitý pevninský most pro pohyb lidí během pleistocénu, kdy klesla hladina moře a nyní ponořená krajina byla na krátkou dobu obnažena,“ vysvětluje Göknur Karahan z katedry archeologie a prehistorie na Hacettepe University v Turecku. Karahanová, která byla součástí týmu odborníků z řad archeologů z celé země, dodává: „Z tohoto objevu jsme velmi nadšeni. Tyto nálezy označují Ayvalık jako možnou novou hranici v dějinách lidské evoluce, pevně jej umisťují na mapu lidského pravěku a otevírají novou možnost, jak se raní lidé mohli dostat do Evropy.“
Během doby ledové klesla hladina moře o více než 100 metrů a odkryla rozsáhlé pobřežní pláně, které jsou nyní pod vodou. V té době by dnešní ostrovy a poloostrovy Ayvalık tvořily součást souvislé pevniny a vytvářely přirozený most mezi Anatolií a Evropou.
Nástroje nalezené Karahanovým týmem se nacházejí podél dnešního pobřeží a jsou důkazem lidské přítomnosti v těchto krajinách. Faktory, jako jsou environmentální procesy a hloubka usazenin, dříve omezovaly možnost detekce a uchování pozůstatků na Ayvalıku.
„Ve všech těchto obdobích by dnešní ostrovy a poloostrovy Ayvalıku tvořily vnitrozemské zóny v rámci rozsáhlého suchozemského prostředí,“ dodává Kadriye Özçelik, spoluautorka studie. Tyto paleogeografické rekonstrukce podtrhují význam tohoto regionu pro pochopení rozptylu homininů v severovýchodním Egejském moři během pleistocénu.
Měnící se geologie regionu a aktivní pobřeží severního Egejského moře ztěžovaly konzervaci a počet nalezených artefaktů byl omezený. Autorům se však podařilo objevit levalloiské technologie z různých období paleolitu, stejně jako ruční sekery a řezáky.
Mezi nejvýznamnější nálezy patřily levalloiské šupiny, sofistikované nástroje spojené se středopaleolitickou mousteriánskou tradicí, často spojovanou s neandertálci a ranými Homo sapiens.
„Tyto velké řezné nástroje patří k nejikoničtějším artefaktům paleolitu a jsou snadno rozpoznatelné i dnes, což z nich činí velmi důležitý nález,“ pokračuje Karahan. „Přítomnost těchto předmětů v Ayvalıku je obzvláště významná, protože poskytují přímý důkaz, že tento region byl součástí širších technologických tradic sdílených napříč Afrikou, Asií a Evropou.“
Co nám tento objev říká o prvních lidech? Klíčový argument odborníků se zaměřuje na potenciál Ayvalıku jako místa, které umožňovalo pohyb raných lidí mezi Anatolským poloostrovem a Evropou. Tím, že práce Karahanova týmu řeší mezeru v dosavadních znalostech, poskytuje nový základ pro zkoumání zdrojů a migračních tras, podél nichž mohl být Ayvalık součástí koridoru mobility.
Tato studie nejenže otevírá nové otázky o migračních trasách raných lidí, ale také zdůrazňuje význam pobřežní archeologie pro pochopení lidských dějin. V souvislosti se současnými klimatickými změnami a stoupající hladinou moří je výzkum v ponořených pobřežních oblastech stále důležitější pro odhalení záhad naší minulosti. Archeologové doufají, že s rozvojem nových technologií, jako je využití dronů a dálkového průzkumu, se jim podaří zjistit více o tom, jak se naši předkové přizpůsobovali klimatickým a geografickým změnám své doby.