Změna klimatu, přičítaná lidské činnosti, způsobila v celosvětovém měřítku značnou degradaci ekosystémů a změnila přírodní jevy, jako jsou požáry. Zatímco v minulosti byl oheň v mnoha prostředích důležitým ekologickým procesem, současné změny v jeho chování způsobily, že je ničivější a pro přírodu nebezpečnější.
Požáry, které dříve hrály klíčovou roli při obnově ekosystémů, jsou nyní v důsledku vyšších teplot a dlouhotrvajícího sucha stále častější a intenzivnější. Podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) se očekává, že pokud nebudou přijata naléhavá opatření, zvýší se počet extrémních požárů do roku 2050 o 30 % a do konce století o 50 %. Částečně je to způsobeno hromaděním suché biomasy a nedostatkem půdní vlhkosti, což jsou podmínky příznivé pro vznik požárů.
Studie vedená Centrem pro ekologický výzkum a lesnické aplikace (CREAF) navíc navrhuje inovativní řešení pro zlepšení zdraví ekosystémů. Tato práce se současně snaží omezit nebezpečné požáry tím, že problém řeší z hlediska přirozené obnovy.
V tomto smyslu je tato vize, v Evropě známá jako „rewilding“, zaměřena na obnovení přirozených požárních vzorců. Cílem není obnovit staré režimy, ale určit nové scénáře, které budou prospěšné pro ekologické procesy v souvislosti se změnami klimatu, podpoří rozmanitost krajiny a její odolnost vůči disturbancím.
Příroda jako spojenec proti požárům
V této souvislosti se tento přístup renaturalizace snaží dosáhnout vyváženého a plně funkčního sociálně-ekologického systému, který je schopen odolávat přírodním narušením, jako jsou menší požáry, škůdci nebo sucho. Ačkoli se to může zdát rozporuplné, oheň hraje zásadní roli při udržování přírodní rovnováhy a vytváření života. Například bohatá biologická rozmanitost Středomoří je z velké části způsobena působením ohně. V Brazílii oheň stimuluje kvetení rostlin v Cerrado, tropické savaně Jižní Ameriky. Podobně absence ohně v severní Austrálii ovlivnila populace druhů závislých na ohni.
Renaturalizace se naproti tomu snaží využít úlohu volně žijících živočichů a rostlin při řízení požárů. Ve Skalistých horách v Severní Americe působí bobři přehrazováním řek jako přírodní bariéry, které omezují šíření požárů. V Mosambiku vytvářejí buvolové, kteří se živí vegetací, oblasti, jež ztěžují šíření požáru. Tyto příklady ukazují, jak může omezený lidský zásah a strategické řízení přinést velké výhody.
Cesta k větší odolnosti lesů i snížení nákladů
Ve středomořských lesních systémech by se navíc renaturalizace mohla zaměřit na podporu růstu velkých stromů a vzrostlejších lesů, což by vytvořilo chladnější mikroklima a zlepšilo koloběh vody a uhlíku. Podobně se navrhuje využít lokálních požárů a sucha k podpoře diskontinuity lesů prostřednictvím přirozeného odumírání některých stromů. Na rozdíl od současného řízeného, umělého a nákladného hospodaření se toto nové paradigma snaží nově definovat roli společnosti při kontrole požárů a umožnit přírodnímu systému fungovat autonomněji a vyváženěji, což by vedlo k větší odolnosti lesů a dlouhodobému snížení nákladů na hospodaření, jak se ukázalo v případě Canejanu v Pyrenejích.
Renaturalizace je nejen životaschopnou strategií pro zmírnění lesních požárů, ale také podporuje biologickou rozmanitost a dlouhodobé zdraví ekosystémů. Tím, že se přírodě umožní znovu získat její regulační úlohu, lze vytvořit odolnější krajinu, která nejen odolá měnícímu se klimatu, ale bude se jí i dařit. Věda nadále zkoumá a rozvíjí tato řešení, která by mohla být klíčem k řešení environmentálních výzev budoucnosti.