Svět mimosmyslových jevů fascinuje lidstvo již po staletí, ale moderní věda teprve začíná odhalovat jeho tajemství.
Mezi těmito nevysvětlitelnými zážitky zaujímají mimotělní zkušenosti zvláštní místo díky své četnosti a psychologickému dopadu, který vyvolávají. Navíc jsou často spojovány s tajemnem, magií nebo dokonce v hororové literatuře.
Tisíce lidí tvrdí, že zažili zvláštní pocit pozorování vlastního těla zvenčí, jako by jejich vědomí dočasně opustilo svou fyzickou podobu. Tento jev zdaleka není vzácností, postihuje značné procento světové populace. Nejedná se o lucidní snění jako takové, ale o něco složitějšího.
Související článek
Vědci začali mezi lidmi, kteří zažívají lucidní snění, identifikovat společné vzorce, které ukazují překvapivé souvislosti se specifickými aspekty duševního zdraví a traumatickou minulostí. Tato zjištění mění vědecký pohled na tyto události.
Věda identifikuje společný profil těch, kteří zažívají tělesné výlevy
Tým neurovědců pod vedením doktorky Mariny Weilerové analyzoval charakteristiky, které sdílí 545 dospělých osob, a podle serveru IFL Science zjistil, že k zážitkům mimo tělo nedochází v populaci náhodně.
Výsledky ukazují, že nějakou formu mimotělního zážitku zažilo během svého života 10 až 20 % lidí. Osmdesát procent případů uvedlo jeden až čtyři zážitky, zatímco zbývajících 20 procent zažilo pět a více epizod.
Výzkum odhalil, že 74 procent těchto zážitků se objevuje spontánně, bez zjevného spouštěče. Pouze 9 procent souviselo s užíváním psychoaktivních látek, 8,2 procenta s meditačními praktikami a méně než 1 procento s hypnózou.
Vědci identifikovali tři klíčové společné faktory. Za prvé, lidé, kteří zažívají mimotělní absťák, mají vyšší výskyt běžných duševních poruch, zejména depresí a úzkostí. Za druhé, vykazují větší sklon k disociativním příznakům: 40 procent této skupiny dosáhlo na škále disociativních zážitků skóre vyššího než 20, zatímco v kontrolní skupině to bylo pouze 14 procent.
Třetí faktor je obzvláště objevný: ti, kteří v dětství zažili významné trauma, mají větší pravděpodobnost, že budou zažívat mimotělní fenomény. Tato souvislost naznačuje, že tyto zážitky mohou fungovat jako psychologický obranný mechanismus tváří v tvář traumatickým situacím.
„Mnoho lidí se domnívá, že mimotělní zážitky znamenají, že s nimi není něco v pořádku, a proto je často tají ze strachu před odsouzením,“ vysvětluje Weiler. Vědci předpokládají, že tyto jevy představují podvědomou strategii zvládání, která jedinci umožňuje dočasně se distancovat od stresující reality.
Studie naznačuje potřebu konkrétnějšího výzkumu, který by zohlednil kontext, v němž k těmto zážitkům dochází, ať už jsou spontánní, vyvolané meditačními technikami nebo usnadněné psychedelickými látkami.
Budoucí perspektivy a možné aplikace
Studium mimotělních zážitků nejenže otevírá dveře k pochopení lidské mysli, ale také vyvolává otázky ohledně jejich možného využití při léčbě psychických poruch. Někteří vědci zkoumají možnost využití řízených technik k navození těchto zážitků jako součásti terapie posttraumatického stresu a úzkosti, což by pacientům poskytlo způsob, jak se bezpečně distancovat od svých traumatických vzpomínek.
Kromě toho by výzkum mimotělních zážitků mohl přispět k lepšímu pochopení toho, jak mozek zpracovává vnímání sebe sama a vědomí. To by mohlo mít důsledky pro tak rozdílné obory, jako je neurověda, psychologie a filozofie, a zpochybnit naše současné představy o povaze vědomí a osobní identity.
V konečném důsledku by nám studium těchto jevů mohlo pomoci demystifikovat zážitky, které byly v minulosti považovány za nadpřirozené, a začlenit je do vědeckého rámce, který by je vysvětlil a využil ke zlepšení duševního zdraví a pohody.