Klíčem nové strategie je umožnit spojeneckým zemím nakupovat zbraně vyrobené v tuzemsku přímo.
Bylo známo, že Ukrajina vybudovala průmysl dronů, aby se vyrovnala s nedostatkem pomoci. Už se nevědělo, že od roku 2022, kdy Rusko zahájilo invazi v plném rozsahu, zaznamenal ukrajinský obranný průmysl explozivní růst a zvýšil svou výrobní kapacitu 35krát z 1 miliardy dolarů (22 miliard korun) na 35 miliard dolarů (770 miliard korun) ročního potenciálu. Problémem bylo, že tento „potenciál“ neměl kvůli nedostatku finančních prostředků odbyt. Až dosud.
❗️Defense support for Ukraine under the "Danish model" to increase to €1.3 billion in 2025 – Ministry of Defense of Ukraine
— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) June 5, 2025
The first tranche – €428 million from Denmark, Sweden, Canada, Norway and Iceland will be received in the near future and will be used for the production… pic.twitter.com/yZlmN1K6cJ
Nedostatek finančních prostředků. Jak jsme již řekli, na tomto obrovském rozvoji se podílely nejen velké společnosti, ale také malé dílny, které fungují i ze soukromých garáží a přizpůsobují se potřebám bojiště. Navzdory těmto rostoucím kapacitám však zemi omezuje nedostatek finančních prostředků: státní rozpočet umožňuje pouze zhruba 11,5 miliardy (253 miliard korun) na zbrojní zakázky, takže více než dvě třetiny průmyslového potenciálu zůstávají nevyužity.
Zástupci průmyslu a vysocí úředníci se shodují v tom, že pokud by byly k dispozici potřebné finanční prostředky, mohla by Ukrajina ztrojnásobit svou zbrojní výrobu, čímž by posílila svou odolnost a snížila závislost na zahraničních dodavatelích. Nyní se domnívají, že řešení našli v Dánsku.
Dánský model
K vyřešení tohoto paradoxu navrhl ukrajinský průmysl řešení, které již v malém měřítku existuje: tzv. dánský model. Tento vzorec, který Dánsko zavádí od roku 2023, umožňuje spojeneckým zemím nakupovat zbraně vyrobené na Ukrajině přímo, namísto toho, aby je dodávaly z vlastních arzenálů nebo si je pořizovaly od západních dodavatelů.
To nejen snižuje náklady a urychluje dodávky, ale také zajišťuje, že vojáci dostanou přesně to, co potřebují, vyrobené podle jejich taktických požadavků a s optimalizovanou logistikou. Několik zemí již tento přístup přijalo a další, například Německo, pracují na vlastních úpravách. Ukrajina byla schopna zvýšit výrobu klíčových systémů, jako je samohybná houfnice Bohdana, a již má připraven seznam zbraní (včetně dělostřelectva a obrněných vozidel), které by mohly být vyrobeny, pokud by v rámci tohoto programu byly poskytnuty další finanční prostředky.
Spolupráce a alternativy
Dánský model sice představuje nejrychlejší a nejjednodušší cestu, není však jedinou. Serhij Gončarov, prezident ukrajinské Národní asociace obranného průmyslu, a další vedoucí představitelé průmyslu se na Evropskou komisi obrátili také s komplexnějšími modely založenými na společné výrobě a financování ukrajinských zbraní, které obsahují evropské komponenty.
Tento vzorec, i když pomalejší, by mohl být atraktivní pro evropský průmysl, který rovněž rozšiřuje své kapacity v obavách z ruské expanze na kontinentu. Kromě toho se zvažuje také využití zmrazených ruských aktiv jako zdroje financování a vytvoření průmyslových aliancí pro transfer technologií. Gončarov však upozorňuje, že mnozí západní partneři zatím nerozšiřují své obranné kapacity s takovou naléhavostí, jakou situace vyžaduje a Ukrajině proto nezbývá než pokračovat v růstu vlastními silami, aby uspokojila své potřeby.
Strategická příležitost
Angažmá na Ukrajině představuje nejen způsob, jak krátkodobě podpořit její obranu, ale i strategickou příležitost pro spojenecké země. Ukrajinský zbrojní průmysl, který se zrodil a přizpůsobil uprostřed konfliktu, sbírá přímé bojové zkušenosti, které jsou pro každou vojenskou mocnost neocenitelné. Jeho neustálý kontakt s frontovými liniemi mu umožňuje přizpůsobit konstrukci a výkon zbraní reálným podmínkám na bojišti, což mnoho západních průmyslových odvětví nedokáže tak rychle zopakovat.
V tomto smyslu nabízí partnerství s Ukrajinou Evropě a dalším regionům dvojí výhodu: posílení zásadní zásobovací linky pro Kyjev a učení se od vojenského ekosystému, který se ukázal být pozoruhodně odolný, inovativní a efektivní pod tlakem. Jak Gončarov uzavírá, „válku jsme si nevybrali, ale je to naše realita“, a v jejím rámci je výrobní kapacita připravena.
Zavedení dánského modelu by navíc mohlo posloužit jako katalyzátor integrace Ukrajiny do evropského obranného trhu, což by v dlouhodobém horizontu mohlo usnadnit její přístup k vyspělým technologiím a podpořit spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje. To by prospělo nejen Ukrajině, ale posílilo by to i obranné schopnosti Evropy jako celku a vytvořilo jednotnější frontu, která by byla lépe připravena na budoucí hrozby.