Ukazuje se, že rozmanitost planet, které se nacházejí v naši galaxii, je mnohem širší, než astronomové předpokládali.
Dokládá to objev L 98-59 d, extrémního světa vzdáleného asi 35 světelných let od Země, který obíhá kolem malé červené trpasličí hvězdy a jehož stáří se odhaduje na pět miliard let. Tato exoplaneta, tj. planeta obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce, se nepodobá ničemu, co vědci dosud katalogizovali.
Oceán roztavených hornin a nedýchatelná atmosféra.
Vědci z Ženevské univerzity zjistili, že povrch L 98-59 d je zcela pokryt magmatem, roztavenou horninou, která tvoří horkou řeku táhnoucí se tisíce kilometrů pod kůrou planety. Teplota zde dosahuje pekelných 1 500 °C. Atmosféra L 98-59 d je také nasycena sirovodíkem, plynnou sloučeninou, kterou si na Zemi spojujeme s charakteristickým intenzivním zápachem zkažených vajec.
Tým při formulování závěrů zkombinoval pozorování z vesmírného dalekohledu Jamese Webba s daty získanými pozemními observatořemi. Analýzy odhalily, že planeta je asi 1,6krát větší než Země, ale její hustota je překvapivě nízká. Podle odborníků je to způsobeno tím, že L 98-59 d v sobě uchovává obrovské zásoby síry, která je uvězněna v tomto obrovském oceánu magmatu.
Planetární kategorie, kterou nikdo nepředpokládal.
Až dosud by planeta s těmito vlastnostmi byla pravděpodobně klasifikována jako tzv. „kamenný plynný trpaslík“ nebo svět bohatý na vodu. Údaje získané oxfordským týmem však naznačují, že L 98-59 d patří do zcela nové kategorie. Autoři studie publikované v časopise Nature Astronomy upozorňují, že takové lávové světy se mohou v galaxii objevovat častěji, než se dosud předpokládalo.
Okno do minulosti Země
Kromě jejich exotického charakteru odborníci zdůrazňují, že magmatické oceány L 98-59 d by mohly poskytnout cenné informace o raných fázích vývoje kamenných planet, včetně Země, která podobnou fází na počátku své historie rovněž prošla. Přestože z naší pozice je možné měřit pouze velikost, hmotnost a složení atmosféry těchto těles, počítačové modely umožňují rekonstruovat jejich vnitřní strukturu i vývoj. Studie tak dokazuje, že věda je nyní schopna identifikovat a pochopit světy, které nemají v naší Sluneční soustavě obdoby.