Telefonovat a zároveň psát e-mail, poslouchat jednání a zároveň si dělat poznámky… Většina neurovědců po léta tvrdila, že tyto situace jsou pouhou iluzí.
Náš mozek, varovali, ve skutečnosti nezpracovává dva složité úkoly současně, ale mezi nimi velmi rychle přepíná, čímž vytváří falešný dojem souběžnosti. Přímým důsledkem tohoto přepínání je více chyb, pomalejší výkon a postupné duševní vyčerpání.
Nyní však nedávno zveřejněný výzkum nutí přeformulovat tento závěr s nuancí, která může změnit celkový obraz.
Dlouhodobé cvičení: faktor, který mění vše
Tým, který za tímto objevem stojí, působí v Lékařském centru Georgetownské univerzity ve Spojených státech a své výsledky zveřejnil v časopise Journal of Cognitive Neuroscience. Výzkumníci sledovali mozkovou aktivitu 11 dobrovolníků pomocí dvou doplňujících se neurozobrazovacích technik: funkční magnetické rezonance, která měří změny v průtoku krve mozkem spojené s neuronální aktivitou, a elektroencefalogramu, který zaznamenává elektrickou aktivitu mozku v reálném čase.
To, co objevili, je velmi poučné: když člověk soustavně provádí určitý úkol, mozek přesouvá jeho zpracování do sekundárních oblastí, kde se provádění stává téměř automatickým. Tento přesun uvolňuje kognitivní zdroje hlavních oblastí, které se pak mohou souběžně věnovat jiné činnosti. Tento mechanismus připomíná něco tak běžného, jako je chůze při rozhovoru: jedna z těchto dvou činností je natolik automatizovaná, že již nevyžaduje vědomou pozornost.
Mozek s větší plasticitou, než se předpokládalo
Neurovědec Maximilian Riesenhuber, hlavní autor studie, zdůrazňuje, že tento objev představuje „další krok“ v porozumění tomu, jak se učíme. Jak zdůrazňuje, lidská neuronová architektura vykazuje při opakovaném a dlouhodobém cvičení výrazně vyšší míru plasticity, tedy schopnosti reorganizovat vlastní spojení, než se předpokládalo.
Jinými slovy, mozek disponuje adaptačním mechanismem, který mu umožňuje přerozdělit pracovní zátěž, pokud byl trénink dostatečný k automatizaci alespoň jedné z daných úloh.
Ne každý je schopen zvládnout jakýkoli úkol
Je třeba být opatrný, než vyvodíme ukvapené závěry. Samotní autoři upozorňují, že tento objev nevyvrací varování nahromaděná po celá desetiletí: snaha věnovat se současně novým nebo vysoce složitým úkolům i nadále jasně snižuje výkon. Klíčovým rozdílem je, že skutečný multitasking, chápaný jako souběžné zpracování a nikoli jako rychlé střídání, je proveditelný výhradně tehdy, když byla alespoň jedna z činností automatizována díky rozsáhlému tréninku.
Tento objev otevírá slibné možnosti pro přepracování metod učení a výcviku v oblastech, kde je souběžné zvládání několika úkolů součástí každodenní praxe, od pilotování letadla nebo řízení vozidla až po provádění chirurgických zákroků. Přesná znalost skutečných hranic lidské mysli může znamenat rozdíl mezi chybou a efektivním jednáním.