Přenosný rentgenový generátor, čtyři lidé bez sebemenších zkušeností v oblasti zdravotnictví a kapsle obíhající kolem Země: to byly ingredience experimentu, který právě změnil pravidla hry v letecké medicíně. Odborný magazín Space informoval o výsledcích, které byly 14. července zveřejněny v časopise Radiology vydávaném Radiological Society of North America a potvrzují, že rentgenové snímky pořízené během mise Fram2 dosáhly kvality srovnatelné s těmi pořízenými v pozemních zařízeních.
Dlouho očekávaný sen kosmické medicíny
Dosud měly posádky na oběžné dráze k dispozici pouze ultrazvuková zařízení pro získávání snímků vnitřku těla, což je technologie, která k přenosu zvukových vln potřebuje fyzické médium, jako je vodivý gel. Rentgenové paprsky, které nejsou závislé na žádném přenosovém médiu, byly již řadu let přirozeným kandidátem na rozšíření diagnostických možností mimo Zemi, avšak konvenční přístroje byly příliš objemné, vyzařovaly obtížně kontrolovatelné úrovně záření a při sebemenším pohybu pacienta vytvářely rozmazané snímky.
Sheyna Giffordová, lékařka a docentka leteckého a kosmického lékařství v Mayo Clinic v Minnesotě, vedla jako hlavní výzkumnice projekt, jehož cílem bylo tuto mezeru vyplnit. „V letecké a kosmické medicíně bylo snem mít k dispozici více než jednu zobrazovací metodu pro diagnostiku nemocí a zranění ve vesmíru,“ uvedla Giffordová, která připomněla, že tradiční zařízení byla „z technického hlediska příliš složitá“ na to, aby fungovala na oběžné dráze.
Od parabolického letu k oběžné dráze Země
Cesta začala v roce 2022, kdy bylo zařízení, přenosný a bezdrátový digitální rentgenový generátor s názvem SpaceXray, poprvé otestováno během parabolického letu. Při těchto letech stoupá a klesá letadlo po trajektoriích, které na krátké sekundy napodobují stav beztíže, dostatečně dlouho na to, aby výzkumníci pořídili rentgenový snímek ruky za simulovaných podmínek mikrogravitace.
Rozhodující zkouška přišla s misí Fram2, která trvala tři dny a 14 hodin na palubě kapsle Crew Dragon společnosti SpaceX, vypuštěné 31. března 2025. Čtyři astronauti absolvovali před startem pouhé čtyři hodiny školení, aby se naučili zařízení obsluhovat. Ve vesmíru pořídili rentgenové snímky různých předmětů a částí těla: chytrých hodinek, ruky, břicha, pánve a hrudníku. Všechny snímky byly uloženy v digitálním formátu, což umožnilo jejich okamžité prohlížení.
Srovnatelná kvalita a jediná slabina
Tři nezávislí odborníci porovnali snímky pořízené během letu s odpovídajícími rentgenovými snímky pořízenými na Zemi před startem. Závěr, uvedený v časopise Radiology, byl jednoznačný: všechny snímky pořízené na oběžné dráze se vyrovnaly pozemním snímkům v celkové kvalitě obrazu, prostorovém rozlišení, schopnosti rozlišit malé struktury, a kontrastním rozlišení, rozlišení mezi tkáněmi podobné hustoty.
Jediná slabina nespočívala v přístroji, ale v obtížnosti správného umístění pacienta v beztížném prostředí. Rentgenové snímky hrudníku, pánve a břicha vykazovaly horší polohování než snímky ruky nebo předloktí, což členové posádky sami přisuzovali nedostatku vhodných upínacích systémů uvnitř kapsle. Studie rovněž potvrdila, že dávka záření, které účastníci obdrželi, nepřekročila dávku obvyklou při standardních klinických zobrazovacích vyšetřeních v pozemských nemocnicích.
Odolné zařízení s uplatněním i mimo medicínu
Zařízení SpaceXray navíc prokázalo pozoruhodnou odolnost. Během přistání a následného vyzvednutí kapsle utrpělo povrchové strukturální poškození, avšak jeho vnitřní součásti a schopnost vyzařování zůstaly plně funkční. Všichni čtyři členové posádky označili ovládání zařízení za jednoduché, avšak navrhli vylepšit upevnění v lodi, aby se usnadnilo jeho použití při budoucích expedicích.
Giffordová poukázala na to, že možnosti vesmírného rentgenového systému sahají daleko za hranice lékařské diagnostiky. Podle této výzkumnice by dostupnost rentgenového záření na oběžné dráze měla „dalekosáhlé důsledky nejen pro zdraví posádky, ale také pro nemedicínské úkoly, které jsou pro misi zásadní“. Rentgenové záření by například umožnilo prohlížet vnitřek kosmických obleků, elektronických součástek nebo hardwarových dílů bez nutnosti jejich demontáže, což je výhoda obzvláště cenná při dlouhodobých misích s trvalou přítomností lidí, jako jsou ty, které se již plánují na Měsíc.