V hloubce přes čtyři kilometry pod hladinou Jihočínského moře odpočívá jedna z nejtragičtějších kapitol pacifické války. Vědci z organizace Silentworld Foundation společně s nizozemskými specialisty na hloubkový průzkum konečně dokázali identifikovat vrak lodi, která odvezla stovky nevinných lidí na smrt.
Loď vyplula z přístavu Rabaul na ostrově Nová Británie 22. června 1942. V jejích útrobách bylo natlačeno 1 053 válečných zajatců převážně australské národnosti a dalších civilistů. Japonské velení je přepravovalo do čínského přístavu Chaj-nan, kde měli trávit zbytek války v zajetí.
Torpédo, které nikdo nečekal
Americká ponorka USS Sturgeon hlídkovala v oblasti a zaznamenala na radaru velké plavidlo. Kapitán ponorky netušil, že cílí na transportní loď plnou zajatců – Japonsko totiž nikdy neoznačovalo takzvané hellships mezinárodně uznávanými symboly. Prvního července 1942 ve dvě hodiny ráno vypálila ponorka čtyři torpéda. Dvě zasáhla cíl.
Montevideo Maru se potopilo během pouhých jedenácti minut. Nikdo z více než tisícovky zajatců nepřežil. Mnoho jich zahynulo okamžitě při výbuchu, další se utopili zavření v podpalubí nebo zemřeli vyčerpáním v ledových vodách oceánu.
Roky nejistoty pro pozůstalé
Pro rodiny obětí následovalo období plné otázek a nejistoty. Australská vláda oficiálně potvrdila smrt zajatců až v roce 1945, když válka skončila. Přesné okolnosti však zůstávaly zahaleny tajemstvím. Mnoho rodinných příslušníků strávilo desetiletí dohadováním se, co se vlastně stalo jejich blízkým.
Můj dědeček byl na té lodi. Celý život jsme nevěděli, jak přesně zemřel. Teď konečně máme odpovědi,
vzpomíná Andrea Williamsová, vnučka jedné z obětí.
Tragédie Montevideo Maru představuje největší námořní ztrátu v australských dějinách. Počet obětí převyšuje i katastrofu Titanicu. Přesto zůstávala tato událost relativně neznámá širší veřejnosti.
Technologie odhalila pravdu
Pátrací mise odstartovala v dubnu 2023. Tým využil nejmodernější sonary a robotická zařízení schopná pracovat v extrémních hloubkách. Vědci systematicky prohledávali oblast severozápadně od filipínského ostrova Luzon, kde podle historických záznamů loď klesla na dno.
Podmínky průzkumu byly mimořádně náročné. Tlak vody v hloubce přes čtyři tisíce metrů drtí téměř cokoliv. Teplota se pohybuje těsně nad bodem mrazu a viditelnost je prakticky nulová. Přesto se týmu podařilo získat detailní snímky vraku pomocí speciálních kamer.
Identifikaci potvrdily charakteristické znaky trupu odpovídající technické dokumentaci lodi. Rozměry, konstrukce a umístění vraku přesně odpovídaly historickým údajům o Montevideo Maru.
Místo posledního odpočinku zůstane nedotčeno
Australská vláda ve spolupráci s výzkumným týmem rozhodla, že vrak nebude nijak narušován. Místo bude respektováno jako válečný hrob a památník padlých. Žádné artefakty nebudou vyzdvihovány na povrch.
Toto rozhodnutí oceňují především potomci obětí. Pro mnohé z nich znamená objev vraku určitý druh uzavření bolestivé kapitoly rodinné historie. Konečně vědí, kde jejich předkové spočívají.
Příběh Montevideo Maru připomíná temnou stránku válečného konfliktu – osud tisíců zajatců, kteří zemřeli během transportů na japonských lodích. Odhady hovoří o tom, že během druhé světové války zahynulo na takzvaných „lodích pekla“ přes 20 tisíc válečných zajatců různých národností.
Objev vraku přináší nejen odpovědi rodinám obětí, ale také důležité poznatky pro historiky studující pacifickou kampaň. Každý takový nález pomáhá rekonstruovat komplexní obraz válečných událostí a připomíná lidské oběti globálního konfliktu.