Zatímco kubánští Američané posílají na ostrov potraviny a léky, někteří z nich zároveň volají po úplné blokádě, aby padl komunistický režim. Dilema mezi podporou rodin a politickým tlakem rozděluje exilovou komunitu a odhaluje složitost vztahu mezi pomocí a protestem v době hluboké krize na Kubě.
Kubánci ve Spojených státech urychlují dodávky potravin a léků svým rodinám v souvislosti se zhoršující se krizí na ostrově, kde jsou na této pomoci závislí, aby přežili, ale pro agenturu EFE vyjádřili podporu prezidentu Donaldu Trumpovi, aby zrušil omezení, aby režim padl.
Desítky exulantů stojí ve frontě s krabicemi a pytli potravin, toaletního papíru a dalších základních produktů u přepravních společností v miamské Malé Havaně, motivováni výpadky energií na Kubě a pocitem, že se situace rychle vyvine, jako Manuela Laboriová, která posílá pomoc své 90leté matce.
„To, co jí posíláme, je pro její děti, které tam má. My jsme tři. Léky, které používá, jí musíme posílat odsud. Nemůže ani chodit, protože má (poškozená) kolena, chrupavku i kost, a v nemocnicích není nic, co by jí ulevilo nebo (provedlo) operaci,“ říká pro EFE.
Úřad OSN pro lidská práva v pátek varoval, že Washington „porušuje“ mezinárodní právo sankcemi, které zavedl v lednu, aby zabránil dodávkám ropy na Kubu, což způsobuje narušení systému zásobování potravinami, hygienickými zařízeními a vodou.
Labori, který žije na Floridě již více než 40 let, však považuje Trumpova opatření za „velmi dobrá“ a vyzývá k dalším, i když to znamená, že jeho rodině již nebude posílána pomoc.
„Měla by to být úplná blokáda, kdy se vše zavře, nemůžeme poslat ani to, protože jen tak komunistický režim padne. Komunismus nemá nikde místo. Měl by být navždy odstraněn,“ volá.
Podle zprávy Americko-kubánské rady pro obchod a ekonomiku se humanitární dary USA na Kubu v roce 2025 téměř zdvojnásobily a jejich hodnota se odhaduje na 130,9 milionu dolarů oproti 67,8 milionu dolarů v předchozím roce, včetně potravin, léků a oblečení.
Přestože mnozí obyvatelé ostrova jsou „velmi závislí“ na exilu, politický exulant Ángel de la Fana, vedoucí skupiny Los Plantados, poznamenává, že „naprostá většina nemá příbuzné v exilu, kteří by jim mohli poslat pomoc„.
„Musíme zvýšit tlak, protože exulantům nestačí, že mohou poslat pomoc rodině. Potřebujeme, aby kubánský lid byl svobodný, aby měl svobodu, aby mohl vytvářet bohatství, aby mohl vytvářet potraviny,“ říká.
Kubánsko-američtí zákonodárci na Floridě požádali Trumpa, aby zakázal peněžní převody na Kubu, lety a licence pro společnosti „obchodující s režimem“, zatímco města Miami a Hialeah vyšetřují stovky společností s možnými vazbami na kubánskou vládu, včetně společností doručujících zásilky.
José Daniel Ferrer, kubánský opoziční vůdce, který přijel do Spojených států loni v říjnu, se domnívá, že „základní zásoby“, jako jsou „potraviny, léky a toaletní potřeby“, by měly být „stále povoleny“, protože „mnoho lidí je potřebuje“, ale požaduje zákaz dalších „luxusních, zábavních nebo potěšujících“ položek.
Při prohlídce několika přepravních agentur odmítli zaměstnanci těchto služeb a imigranti hovořit s agenturou EFE z obavy před represemi ze strany kubánské vlády nebo amerických úřadů.
Jiní, jako například Usmara Matamoros, se obávají, že americká omezení nepřinesou ostrovu žádnou změnu a budou znamenat pouze to, že jejich příbuzní zůstanou bez výrobků, které si nechávají posílat z Miami.
„Ne, nesouhlasím, protože si představte, jak budou žít,“ řekla agentuře EFE. „Bez nás nejsou ničím.
Někteří posílají, co mohou, bez ohledu na politický kontext nebo na to, zda jsou žádosti o pomoc, jako Teresa Martínezová, která posílá „léky, rýži, mléko, cokoli, co může být jídlem“, kdykoli má možnost.
„Nežádají mě o to, posílám jim, protože vím, že potřebují všechno, a jsou tam dvě malé děti, kterým posílám každý měsíc,“ říká se slzami v očích.
Hospodářské sankce, které Spojené státy uvalily na Kubu, jsou tématem diskusí již desítky let. Tato opatření, která byla zahájena v 60. letech 20. století, americká administrativa zdůvodňovala jako způsob, jak vyvinout tlak na kubánskou vládu, aby provedla demokratické reformy. Mnozí kritici však tvrdí, že tyto sankce mají nepřiměřený dopad na kubánské obyvatelstvo a omezují jeho přístup k základnímu zboží a ekonomickým příležitostem.
Podle zprávy Hospodářské komise pro Latinskou Ameriku a Karibik (ECLAC) stálo embargo kubánskou ekonomiku miliardy dolarů. Ztížilo také možnost země dovážet základní zboží, včetně potravin a léků, což přispělo k chronickému nedostatku, s nímž se ostrov potýká.
Kubánská diaspora ve Spojených státech hraje zásadní roli v zajištění obživy mnoha rodin na ostrově. Prostřednictvím převodů peněz a balíčků poskytují kubánští Američané svým blízkým záchranné lano a pomáhají tak zmírňovat dopady hospodářské krize. Podle Světové banky představují remitence pro mnoho kubánských rodin významný zdroj příjmů a umožňují jim přístup ke zboží a službám, které by si jinak nemohly dovolit.
Omezení remitencí a balíkových zásilek, které navrhují někteří zákonodárci, by však mohlo hospodářskou situaci na ostrově ještě zhoršit. To představuje dilema pro kubánsko-americkou komunitu, která musí najít rovnováhu mezi touhou po politických změnách na Kubě a potřebou podporovat své rodiny.
Budoucnost americko-kubánských vztahů zůstává nejistá. Někteří zastánci zpřísnění sankcí s cílem vyvinout tlak na kubánskou vládu, jiní tvrdí, že účinnější by mohl být diplomatický přístup, který by podpořil změnu. V každém případě je situace na Kubě složitá a vyžaduje řešení, které zohlední jak potřeby kubánského lidu, tak politické cíle Spojených států.