Voynichův kodex je záhadou, která trvá už více než šest století. Neznámý jazyk, podivné ilustrace a dějiny plné intrik i vědeckých pokusů – rukopis zůstává nerozluštěný navzdory snahám největších mozků i moderních technologií.
Dlouhá léta jsme si mysleli, že je to jen další moderní vynález, který má oklamat pár důvěřivců, kteří se k němu přiblíží. Za tím, co je považováno za nejpodivnější rukopis na světě, se skrývá více než 200 stran kreseb a textů, které jako by neměly žádný vztah k jakémukoli jazyku vynalezenému člověkem. Také rostliny a rytiny, které jej ilustrují, nemají žádnou podobnost s ničím, co kdy na Zemi existovalo. Historie si však připravila ještě jedno překvapení.
Po analýze uhlíku 14 se zjistilo, že pergamen, na němž byla kniha napsána, byl vyroben již v roce 1404, a spolu se vším, co bylo známo o putování knihy z ruky do ruky po celém světě, se jí stala vědecká a kryptografická komunita posedlá. Dnes je známá jako Voynichův kodex a ani umělá inteligence ji nedokázala rozluštit.
Původ Voynichova kodexu
Stojí za zmínku, že rukopisy prošpikované kryptogramy a psané v podivných jazycích nebyly nikdy vzácností. Podobné dokumenty vznikaly již od dob Římské říše se záměrem zabránit konkurenčním skupinám v rozluštění toho, co je v nich napsáno, ale případ Voynichova kodexu byl obzvlášť zvláštní.
Mezi jeho více než 232 stranami se nacházejí stovky kreseb a téměř 40 000 slov ve 25 různých znacích. Vzhledem ke zvláštní posedlosti jeho pisatele rostlinami se zdá, že jde o knihu zaměřenou na medicínu nebo alchymii, jak někteří poukazovali, ale ani kresby rostlin, ani astronomické tabulky zřejmě nemají žádnou souvislost s tehdejší vegetací nebo znalostmi o nebeské klenbě, které se v té době udržovaly.
Bez známého autora, ale s jistotou, že jej napsala jedna a tatáž osoba a že byla levoruká, se zdá, že slovní zásoba odpovídá tomu, co na logické úrovni diktuje jakýkoli jiný jazyk. Říká se, že čím kratší jsou slova, tím vícekrát jsou napsána, ale pravdou je, že existují úryvky z tohoto záhadného jazyka, které dokonce překonávají veškerou logiku.
K rozluštění záhady nepomohla ani historie, která knihu obklopuje, a to, jak se předávala z ruky do ruky až do dnešních dnů. Ve skutečnosti právě toto dobrodružství, které začíná u císaře Rudolfa II. z rodu Habsburků a končí na Yaleově univerzitě, vyvolalo další pochybnosti o její pravdivosti.
Oceněno na více než 200 000 eur
Cesta rukopisu začíná kolem roku 1580, kdy jej císař Rudolf II. získává od Johna Dee a Edwarda Kelleyho, kteří jsou spojováni s magií a uměním podvodu, přičemž několik důkazů svědčí o jejich stíhání za podvod. Činí tak za vysokou částku 600 zlatých dukátů, což by dnes odpovídalo přibližně 60 000 eur (tedy asi 1 500 000 Kč).
Právě zde odborníci tvrdí, že kodex je padělek, ale datování kodexu, které jej klade do doby před více než 100 lety, by vyvrátilo teorii, že jej sepsali s úmyslem oklamat prvního nepozorného člověka, na kterého narazili. V každém případě tím cesta rukopisu nekončí.
Poté se dostal do rukou císařova osobního lékaře a někdy na přelomu 17. a 18. století skončil v Římě, kde jej jezuité uchovávali ve své knihovně až do roku 1912, kdy jej získal obchodník se vzácnými knihami Wilfrid Voynich. Právě jeho věhlas spolu s tím, že za ni zaplatil přibližně 80 000 eur (asi 2 000 000 Kč), dnes knihu katapultoval ke slávě a od té doby se z ní na počest jejího jména stal Voynichův kodex.
V roce 1961, po Voynichově smrti, získal knihu za astronomickou částku, odpovídající dnešním asi 230 000 eur (asi 5 750 000 Kč), knihkupec a znalec starožitností Hans P. Kraus, který nakonec nechal rukopis ležet na poličce bez možnosti získat investici zpět. Nakonec jej v roce 1969 daroval Yaleově univerzitě v naději, že se někomu jednou podaří rozluštit jeho obsah a zjistit, odkud pochází.
Co zatím víme díky počítačové vědě a umělé inteligenci
S příchodem rukopisu na Yaleovu univerzitu se rozjel závod, do kterého se zapojila řada odborníků na kryptografii, včetně výzkumníků z americké Národní bezpečnostní agentury, kteří se na luštění takových kódů specializují. Všichni se zřejmě shodují na tom, že struktura odpovídá smysluplnému jazyku, ale přijít na to, co to je a co to znamená, je jiná věc.
Poté, co v roce 2009 datovali stáří knihy a zřejmě vyloučili podvod Johna Dee a Edwarda Kelleyho, se v roce 2014 Keele University pomocí počítačové vědy a statistické analýzy pokusila jít o něco dál. Jejich cílem bylo na základě struktury určit, jakému jinému jazyku se podobá, ale teprve v roce 2018, s nástupem umělé inteligence, se začala záhada odhalovat.
Tým z Albertské univerzity v Kanadě nakonec zjistil, že slovní vzory spojují strukturu jazyka se starou hebrejštinou, ale snahy pokusit se ji přeložit zůstaly marné. Trochu více štěstí mají podivné rostliny, které nakonec kategorizují jako představující spojení různých druhů v jeden, což kodex dále spojuje s myšlenkou alchymie, která přetrvává dodnes.
Navzdory pokrokům však Voynichův kodex zůstává téměř absolutní záhadou a tváří v tvář neschopnosti odhalit, co skrývá, stále sílí teorie, že nešlo o nic jiného než o podvod ve snaze zmást ty, kdo jej našli. Na více než 232 stranách se stovkami kreseb a téměř 40 000 slovy s 25 různými znaky se může zdát jako nejsložitější a nejpracnější podvod v dějinách, ale na druhou stranu, ekvivalent 60 000 eur by se v té době vyplatil.
Kulturní dopad a teorie o Voynichově kodexu
Voynichův kodex upoutal pozornost nejen kryptografů a vědců, ale fascinoval také spisovatele, filmaře a umělce po celém světě. Jeho záhada inspirovala četná beletristická díla, od románů po filmy, zkoumající teorie o jeho původu a účelu. Někteří naznačují, že by mohlo jít o alchymistickou knihu, jiní spekulují, že jde o botanický traktát ze ztraceného světa nebo dokonce o pokus o komunikaci s bytostmi z jiné planety.
Jednou z nejzajímavějších teorií je, že Voynichův kodex by mohl být sám o sobě uměleckým dílem, které bylo záměrně vytvořeno, aby zpochybnilo a zmátlo čtenáře. Tuto myšlenku posiluje složitost jeho ilustrací a zjevná vnitřní koherence jeho jazyka, která naznačuje spíše záměrný design než prostý podvod.
Na akademickém poli byl kodex předmětem četných lingvistických a kryptografických studií. Někteří badatelé navrhli, že text může být napsán šifrou v přirozeném jazyce, zatímco jiní se domnívají, že se může jednat o konstruovaný jazyk, podobný umělým jazykům vytvářeným autory science fiction.
Voynichův kodex zůstává záhadou, ale jeho vliv na populární kulturu a obor kryptografie je nepopiratelný. Každý nový pokrok v technologii a počítačové vědě nás přibližuje k odhalení jeho tajemství, ale prozatím rukopis zůstává jednou z největších nevyřešených záhad v historii.