Až 8 % lidské DNA tvoří zbytky dávných virů, které se zapsaly do naší genetické knihy během evoluce. Tyto takzvané endogenní retroviry kdysi představovaly hrozbu, dnes však hrají zásadní roli ve vývoji imunity, placenty i genetické rozmanitosti.
Všichni jsme slyšeli o DNA, ale mnozí možná nemají jasno v tom, co to přesně je. Ve skutečnosti ji často zaměňujeme s pojmem genom, jako by to bylo úplně totéž. DNA označuje řetězec sloučenin, které tvoří genom organismu, něco jako návod k vytvoření života. Jestliže DNA jsou písmena v knize, genom je celá kniha.
Člověk by si mohl myslet, že v knize nejsou všechna písmena nebo slova stejně důležitá, že mezi velmi důležitými výroky jedné postavy a druhé postavy je pravděpodobně nějaká pleva. Ale v případě našeho genomu tvoří důležitá písmena, ta, která utvářejí exom kódující bílkoviny nezbytné pro život, pouhá 1-2 %. A zbytek? No, tady přichází na řadu agent Smith z Matrixu a jeho slavná řeč.
Virová DNA našich předků
V jistém okamžiku legendárního akčního sci-fi filmu se agent stroj přizná Morfeovi, že dospěl k závěru, že lidstvo je virus. Prvek, který se nekontrolovatelně množí a snaží se vydávat za důležitý v řádu věcí, přestože v jeho nejhlubší podstatě je obsažena destrukce.
Pokud se obrátíme k DNA našeho genomu, získá tato myšlenka trochu jiný význam. Jestliže mezi písmeny v této knize má klíč k životu jen ono malé procento, existuje ještě jedna, mnohem větší skupina, kterou bychom na jejích stránkách nečekali, 8 % tvořená zbytky virů.
Některé viry s úmyslem dále se množit přepisují svou RNA (něco jako kopii souboru písmen v knize, která slouží jako informace pro buňku) do DNA, aby se vplížily do genomu buňky. Pokud se tak stane ve vajíčku nebo spermii, může se pak tento vetřelec dědit z generace na generaci. Pokud si nyní vzpomínáte na virus HIV, není to náhoda, je to dobrý příklad.
Úloha endogenních retrovirů v evoluci člověka
Lidské endogenní retroviry (HERV) jsou pozůstatky dávných virových infekcí, které se usadily v naší DNA. Ačkoli se mohou zdát jako pouhé pozůstatky minulosti, nedávný výzkum naznačuje, že tyto prvky mohly hrát klíčovou roli v evoluci člověka. Studie například zjistily, že některé HERV mohou ovlivňovat regulaci genů a vývoj imunitního systému, což jim poskytuje evoluční výhodu v boji proti novým infekcím.
Kromě toho bylo zjištěno, že HERV se mohou podílet na regulaci placenty během těhotenství, což je proces nezbytný pro vývoj plodu. To naznačuje, že ačkoli původně mohly být tyto viry škodlivé, postupem času je tělo kooptovalo a začalo hrát prospěšnou roli.
Vliv virů na genetickou rozmanitost
Přítomnost těchto virových prvků v našem genomu také přispívá ke genetické rozmanitosti. Vnášením variací do DNA mohou viry urychlit proces evoluce tím, že poskytují nové genetické kombinace, které mohou být přírodou selektovány. To může vést ke vzniku nových znaků nebo přizpůsobení se různým prostředím.
I když se představa, že významnou část naší DNA tvoří zbytky virů, může zdát znepokojivá, je připomínkou složitosti a vzájemné propojenosti života na Zemi. Viry, které jsou často vnímány pouze jako původci nemocí, byly v průběhu historie života také hnací silou změn a evoluce.
