Drobný, málo známý živočich, který se často prodává jako potrava pro akvária, v tichosti chrání naši planetu před globálním oteplováním tím, že podniká epickou migraci.
Podle nového výzkumu, se tito „neopěvovaní hrdinové“ zvaní zooplankton, na jaře vyžírají a tloustnou, než se ponoří stovky metrů do hlubin Jižního oceánu, kde spalují tuk. To jim umožňuje zachycovat uhlík, který otepluje planetu a odpovídá ročním emisím asi 55 milionů automobilů s benzinovým motorem, čímž zabraňují dalšímu oteplování atmosféry.
To je mnohem více, než se očekávalo. S tím, jak vědci objevují tuto službu naší planetě, však narůstá i ohrožení zooplanktonu. Vědci již léta zkoumají každoroční migraci tohoto živočicha ve vodách Antarktidy (Jižního oceánu) a její důsledky pro změnu klimatu.
Guang Yang, hlavní autor studie a člen Čínské akademie věd, říká, že výsledky jsou „mimořádné“ a nutí přehodnotit názor na množství uhlíku uloženého v Jižním oceánu.
Související článek
„Tito živočichové jsou neopěvovaní hrdinové, protože mají tak zajímavý způsob života,“ říká spoluautorka studie Jennifer Freerová z British Antarctic Survey.
Nedoceněná zvířata
Ve srovnání s populárnějšími antarktickými živočichy, jako jsou velryby nebo tučňáci, však malý, ale mocný zooplankton zůstává nepovšimnut a nedoceněn. Pokud o nich někdo slyšel, pak pravděpodobně jako o druhu krmiva pro ryby, které se dá koupit na internetu.
Jejich životní cyklus je však zvláštní a fascinující. Vezměme si například kopepoda, druh zooplanktonu, který je vzdáleným příbuzným krabů a humrů. Mají velikost od 1 do 10 mm a většinu života tráví v nečinnosti v hloubce mezi 500 m a 2 km v oceánu.
„Na snímcích z mikroskopu jsou vidět dlouhé tukové klobásy uvnitř jejich těl a tukové bubliny v jejich hlavách,“ vysvětluje profesor Daniel Mayor, který je vyfotografoval v Antarktidě. „Bez nich by atmosféra naší planety byla mnohem teplejší.“
Oceány celosvětově pohltily 90 % přebytečného tepla, které vzniká v důsledku spalování fosilních paliv lidmi. Z toho asi 40 % připadá na Jižní oceán a velkou část z toho má na svědomí zooplankton.
Migrace
Na celém světě se investují miliony dolarů, aby se zjistilo, jak přesně ukládají uhlík. Vědci již věděli, že zooplankton přispívá k jeho ukládání každodenním procesem, při kterém se odpad bohatý na uhlík z živočichů propadá hluboko do oceánu. Co se však děje při migraci živočichů v Jižním oceánu, nebylo dosud kvantifikováno. Nejnovější výzkum se zaměřil na kopepody a další druhy zooplanktonu zvané krill a salpy.
Tito živočichové se živí fytoplanktonem na hladině oceánu, který roste přeměnou oxidu uhličitého na živou hmotu prostřednictvím fotosyntézy. Zooplankton tuto hmotu přeměňuje na tuk.
„Jejich tuk je jako baterie. Když přezimují v hlubinách oceánu, sedí a pomalu spalují tento tuk neboli uhlík,“ vysvětluje Mayor z Exeterské univerzity. „Tím se uvolňuje oxid uhličitý. Vzhledem k tomu, jak oceány fungují, když do nich vložíte uhlík ve velkých hloubkách, trvá desítky let nebo dokonce staletí, než se CO2 dostane ven a přispěje ke globálnímu oteplování,“ říká.
Tým vědců vypočítal, že tento proces – nazývaný sezónní vertikální migrační pumpa – dopraví ročně 65 milionů tun uhlíku do hloubky nejméně 500 metrů pod hladinu oceánu. Největší podíl na tom mají kopepodi, následovaní krilem a salpy.
Podle kalkulačky emisí skleníkových plynů americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) odpovídá toto množství zhruba emisím 55 milionů benzinových automobilů za rok. Nedávný výzkum analyzoval údaje sahající až do 20. let 20. století, aby vyčíslil toto ukládání uhlíku, kterému se také říká sekvestrace uhlíku.
Vědecké objevy však stále pokračují, protože výzkumníci se snaží pochopit další podrobnosti o migračním cyklu. Na začátku tohoto roku strávili Freer a Mayor dva měsíce na polární výzkumné lodi Sir David Attenborough poblíž ostrova Jižní Orkneje a Jižní Georgie. Pomocí velkých sítí vědci odchytávali zooplankton a přenášeli živočichy na palubu.
„Pracovali jsme v naprosté tmě s červeným světlem, abychom je nerušili,“ vysvětluje Freer. „Ostatní pracovali v místnostech s teplotou 3-4 °C. Musíte mít na sobě hodně ochranných pomůcek, abyste tam mohli stát celé hodiny a dívat se do mikroskopu,“ dodává.
Hrozby
Oteplování vod a komerční sběr krilu však mohou budoucnost zooplanktonu ohrozit.
„Hrozbou jsou klimatické změny, změna oceánských vrstev a extrémní povětrnostní podmínky,“ vysvětluje spoluautor profesor Angus Atkinson z Plymouth Marine Laboratory ve Velké Británii.
To by mohlo snížit množství zooplanktonu v Antarktidě a omezit množství uhlíku uloženého v hlubinách oceánu. Podle OSN vylovily rybářské společnosti do roku 2020 téměř půl milionu tun krilu. To je podle mezinárodního práva povoleno, ale kritizují to ekologičtí aktivisté, mimo jiné v nedávném dokumentárním filmu Davida Attenborougha Oceán.
Vědci tvrdí, že jejich nové poznatky by měly být zahrnuty do klimatických modelů, které předpovídají, jak moc se naše planeta oteplí.
„Kdyby tato biologická bomba neexistovala, hladina CO2 v atmosféře by byla asi dvakrát vyšší než dnes. Oceány tedy odvádějí dobrou práci při pohlcování CO2 a zbavování se ho,“ vysvětluje profesor Atkinson.