Tým výzkumníků poprvé prokázal, že lze cíleně aktivovat či potlačit vzpomínky pomocí genových úprav neuronů. Tento přelomový objev může znamenat revoluci v léčbě PTSD, závislostí i neurodegenerativních onemocnění – ale otevírá i etické otázky o budoucnosti lidské paměti.
Týmu vědců z École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL) se podařilo aktivovat a inhibovat vzpomínky u myší, což představuje první studii, která prokázala možnost ovládat projevy paměti prostřednictvím epigenetických (genových expresí) změn v neuronech.
„Tento výzkum má potenciál zlepšit naše chápání fungování paměti u lidí trpících poruchami, jako je posttraumatická stresová porucha, drogová závislost nebo neurodegenerativní onemocnění“, uvedla švýcarská univerzita, která patří k nejprestižnějším v zemi, ve svém prohlášení.
Při provádění výzkumu se vědci z laboratoře epigenetiky EPFL zaměřili na engramy, shluky neuronálních spojení, v nichž jsou uloženy vzpomínky. Aby otestovali, zda mohou tyto vzpomínky aktivovat nebo inhibovat, upravili u myší expresi genu ARC, který je zodpovědný za pomoc neuronům při vytváření těchto spojení. Poté je naučili spojovat si určité místo s mírným elektrickým šokem do tlapek.
Co dokáže vypnutí genu
Vědci zjistili, že vypnutím genu ARC se myši hůře naučily, že daná oblast dostane šok. Podobně aktivací genu zodpovědného za nervová spojení se myším zlepšila paměť, a tím i učení. Podobná zjištění byla získána i u vzpomínek uložených po dobu několika dnů, které se často upravují nejobtížněji, přiznali vědci ve svém prohlášení.
K modifikaci exprese genu ARC vědci z EPFL zkombinovali metodu založenou na technologii CRISPR (technika pro modifikaci DNA v živých organismech) s jinou, která se používá k označování neuronů v myších engramech. Pomocí neškodných virů vnesli tyto nástroje do zvířecího hipokampu, části mozku zodpovědné za ukládání a vybavování vzpomínek.
Může být tato inovace v léčbě nebezpečná?
Tato studie nejenže otevírá nové možnosti léčby poruch paměti, ale také vyvolává etické otázky týkající se manipulace se vzpomínkami. Schopnost měnit konkrétní vzpomínky by mohla mít významné důsledky v oblasti neurověd a psychologie, zejména při léčbě traumat a fobií.
Kromě toho by výzkum mohl přispět k vývoji terapií neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba, u níž je ztráta paměti významným příznakem. Lepším pochopením toho, jak jsou vzpomínky ukládány a vyvolávány, by vědci mohli vyvinout strategie pro zachování nebo obnovení paměti u postižených pacientů.