Dnes se na Truth Social na profilu Donalda Trumpa objevil příspěvek, který rozhodně budí pozornost. Americký prezident měl buď něžnou, nebo naopak velmi chlapáckou chvilku hodnou muže sedícího v baru. Na dně skleničky právě našel pravdu.
Na jeho sociální síti se objevil zvláštní post. Okamžitě zaujal veřejnost i politické oponenty Donalda Trumpa. Konec je blízko, udělal jsem věci po svém, zaznívá v tomto ikonickém songu Franka Sinatry.
Může vyznívat mimořádně symbolicky z mnoha různých důvodů.
Velmi krotké, po tom, co americký prezident předváděl v posledních týdnech, potažmo měsících, dá se říci.
Píseň My Way patří k jedné z nejznámějších skladeb Franka Sinatry, vydaná v roce 1969. V dalších desetiletích se dočkala mnohých předělávek a stále zůstává jednou z nejkrásnějších.
My Way byla původně francouzská popová píseň, jen o dva roky mladší než Sinatrova verze. Jmenovala se „Comme d’habitude“ (Jako obvykle) a nahrál jihofrancouzský zpěvák Claude François. Jeho verze vyprávěla konkrétně o neúspěšném manželství, nová americká verze už byla trochu jiná.
Mimochodem, později ji nazpíval také Elvis Presley, byť skladatel tvrdil, že se k němu hlasově moc nehodí.
Sinatrovi na míru
Skladatel Paul Anka si tuto francouzskou skladbu poslechl během dovolené na jihu slunné Francie. Okamžitě odletěl do Paříže, aby vyjednal práva k písni. Traduje se, že práva nakonec odkoupil za symbolický jeden dolar. Nebylo to úplně jednoduché vyjednávání, ale píseň získal.
Přepsal původní skladbu, toho se účastnil i tehdy mladý David Bowie, lehce upravil původní melodii a napsal Sinatrovi slova a styl přímo na míru.
Moc něžná není, je to slušná egocentrická gangsterka
Byť vyznívá velmi smutně, pokorně a fatalisticky, její původní slova nesou jinou stopu, kterou mohl mít Donald Trump na mysli.
Píseň je hymnou individuality a egocentrismu a stala se oblíbeným nářkem na pohřbech a v barech po celém světě. Jednoduše mužský song do baru, když se díváte na dno skleničky a víte, že jste nejlepší, byť jsou vaše dny sečteny. Nebo nejste, ale měli jste být. Z politického hlediska je to jasné sdělení, budu si dělat to, co chci. Moje cesta je jedinečná a nikdo mi do ní nemá co mluvit.
Frank Sinatra tu píseň nenáviděl
Píseň nikdy nebyla na první příčce amerických žebříčků, ale držela se v top 40 celých 75 týdnů od dubna 1969 do září 1971. Dokonalá a charakteristická hitovka ale dováděla Franka Sinatru k šílenství. Jeho sestra pro bbc.news před čtvrt stoletím uvedla, že její otec ten song nenáviděl.
Tina Sinatra rok po jeho smrti přiznala, že její otec ji vážně nemusel.
Vždycky si myslel, že ta píseň je sobecká a požitkářská,
řekla. „Nelíbilo se mu to. Ta písnička se ujala. Měl pocit, že ji nikdy nezbaví.“
Sinatra nebyl žádný nevinný beránek ani vzor ctnosti. Na vrcholu své kariéry se rád stýkal se slavnými osobnostmi, ale i mafiány nebo rodinou Keneddyů. Byla to tehdy naprosto specifická až romantická doba, ve které se slavné osobnosti, politika i mafiáni mísili v naprosté přirozenosti. Mnohé gangsterky ze šedesátek by mohly vyprávět. Byly skutečně odrazem doby.
Byl čtyřikrát ženatý a vždy pro něj kariéra byla na prvním místě. Na sklonku života ale už pochyboval, jestli v roli otce udělal skutečně vše.
Oblíbená pohřební píseň
V anglicky mluvících zemích, zejména pak na britských ostrovech, mohl tento Trumpův příspěvek mít ještě jeden odstín černé. My Way je totiž nejhranější píseň na britských pohřbech. Navíc, v roce 2024 hrála na pohřbu Alexeje Navalného. Jako pohřební píseň ji pojal i jeden z posledních umělců, jež ji zpracoval, Erik Grönwall, švédský rockový zpěvák. Ten ji přepracoval do romantické balady.
Abychom nebyli tak morbidní, tak píseň zazněla i při slavnostním ceremoniálu letních olympijských her v roce 2024 ve Francii.
Vyvolala vlnu násilí na Filipínách
Na Filipínách píseň doplatila i na to, že dlouhodobě patří k nejoblíbenějším karaoke songům. Tamní bary hlavně v letech 2000 až 2010 zažívaly skandální události. Série násilných incidentů při zpěvu této písně, vzájemného osočování a rvaček i vražd ukončil až její zákaz.
O čem vlastně My Way je?
Je to rituál, otázka cti, vzpomínek, nostalgie a ohromného ega?
Asi záleží na tom, co kdo v písni cítí.
Takže Donald Trump má nakročeno k nějaké svérázné politické akci, je to sdělení jeho politickým rivalům, nebo má prostě jenom depresivní epizodu. Kdoví, to ukáže čas.
Komentáře pod sdílenými příspěvky se dohadují o tom, jestli vůbec Trump hloubce textu rozumí. Nebo mají jasno úplně jinak. Vše je ztracené, jsem odhalený, Epsteinovy spisy odhaleny, je čas s sebou vzít celý svět! No a nebo… Američané tento song zbožňují, možná to byl jen krok, který měl amerického prezidenta v očích lidí trochu zlidštit a udělat z něj běžného Američana, který si s večerem popláče nad historickou kultovní písní.
Text písně nepřipouští pochybení
Slova písně jsou nostalgická, bilancují mužský život. Konec je blízko, jsem těsně u konce. Žil jsem plnohodnotný život, dělal si věci po svém. Připouští pár výčitek, ale nic, co by zas tak moc stálo za řeč. Všechno, co chtěl, dokončil. Miloval, plakal, čelil velkým výzvám s hrdostí. Shledává svůj život zábavným, přesně to byla jeho cesta. Veskrze nepřipouští chyby, ale jen hrdost na to, co dokázal.