Evropská unie otevřela cestu k bezplatnému mýtnému pro elektrické nákladní vozy – reálně jej ale plně uplatňují jen dvě země. Většina států výhodu ignoruje, a přechod k bezemisní dopravě tak zůstává pomalý. Přitom právě těžká doprava má zásadní podíl na emisích a bez výraznější podpory se transformace jen tak nerozjede.
Evropa rozšířila možnost, aby elektrické nákladní automobily neplatily mýtné v Evropské unii. Pouze Německo a Rakousko uplatňují toto opatření v plném rozsahu a 15 států ho ignoruje, jako by neexistovalo. Problém je v tom, že téměř nikdo toto pravidlo plně neuplatňuje. V tuto chvíli pouze Německo a Rakousko nabízejí své silnice čistě elektrickým nákladním vozidlům zcela zdarma. Tato vozidla nemusí platit za používání jejich zpoplatněných silnic. Kromě Německa a Rakouska nabízí slevy pro elektrické nákladní automobily při používání svých dálnic 10 zemí. A dalších 15 zemí neuplatňuje žádnou slevu.
Budoucí plány
Přestože počet zemí, které uplatňují tyto výjimky v plném rozsahu, je symbolický a více než polovina z nich neuplatňuje žádný typ slevy, rozšíření Evropské unie znovu otevírá tuto možnost pro další země, které se mohou připojit, aby podpořily příchod elektrických nákladních vozidel na své silnice.
Konečným záměrem Evropy je drasticky snížit objem emisí v těžké dopravě. Cíle se liší v závislosti na velikosti vozidla, ale v případě nákladních vozidel je záměrem snížit emise o 45 % do roku 2035 a do roku 2040 bude přítomnost spalovacích motorů v prodávaných nákladních vozidlech téměř zanedbatelná, přičemž emise se sníží o 90 %. Srovnání je provedeno s údaji z roku 1990. Tyto plány zahrnují také osobní autobusy, které nebudou muset platit mýtné, dokud to jednotlivé státy povolí.
Životaschopnost
Vzhledem k tomuto opatření projevily asociace výrobců, jako je ACEA, nadšení pro toto rozhodnutí. Ale? Do jaké míry je elektrifikace těžké dopravy životaschopná? Její dopad je značný (sotva 2 % vozidel, která se pohybují, ale produkují více než 25 % emisí ze silniční dopravy), a proto je přechod na elektrická nákladní vozidla pro Evropu prioritou.
Problémem je, že elektrický nákladní automobil stále vyžaduje opravdu drahý nákup, ačkoli v průběhu času jsou přísliby úspor konzistentní. Podle údajů z Číny se úspory při provozu tohoto typu vozidla pohybují mezi 10 a 26 % ve srovnání s nákladním automobilem na naftu.
Jedním z problémů je samozřejmě stále dojezd. V současné době mají nejambicióznější elektrické nákladní vozy dojezd mezi 500 a 600 kilometry, ale klíčová je doba dobíjení, která u 150kW sloupu může trvat až dvě a půl hodiny, než se naplní jejich baterie.
Nabíjecí infrastruktura
Další významnou výzvou je nabíjecí infrastruktura. Přestože se vyvíjí úsilí o rozšíření sítě dobíjecích stanic, jejich dostupnost je ve srovnání s čerpacími stanicemi na fosilní paliva stále omezená. Evropská unie navrhla plán, podle něhož by do roku 2025 měly být na hlavních silnicích instalovány nabíjecí stanice každých 60 kilometrů, což by mohlo usnadnit přechod na těžkou elektrickou dopravu.
Přechod na elektrická nákladní vozidla by mohl mít také významný hospodářský dopad. Silniční doprava je klíčovým odvětvím evropské ekonomiky a elektrifikace by mohla vytvořit nové pracovní příležitosti při výrobě elektrických vozidel, instalaci nabíjecí infrastruktury a údržbě těchto nových systémů. Mohlo by však dojít i k problémům pro pracovníky v odvětvích spojených s fosilními palivy. Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí zdůrazňuje potřebu spravedlivého přechodu pro pracovníky.
Technologické inovace
Technologické inovace hrají zásadní roli při zlepšování životaschopnosti elektrických nákladních vozidel. Společnosti jako Tesla, Volvo a Daimler vyvíjejí elektrické nákladní automobily s možností rychlého nabíjení a delším dojezdem. Kromě toho se zkoumají technologie, jako jsou elektrické katény na dálnicích, které by nákladním vozům umožnily dobíjení za jízdy. Příkladem takových inovací je projekt eHighway v Německu.