Evropská unie od roku 2027 zavede novou uhlíkovou daň na pohonné hmoty, která zdraží benzin, naftu i plyn. Součást klimatického plánu ETS2 má motivovat ke snižování emisí, ale zároveň přinese vyšší životní náklady pro domácnosti i firmy.
Evropská unie má v ruce novou daň, která má trestat spotřebu pohonných hmot. To bude nepochybně znamenat zvýšení ceny benzinu a nafty, které používáme v každodenním životě. Ale také pohonných hmot, které dopravci potřebují ke své práci.
Emisní práva
Nejde vlastně o novinku, protože je součástí balíčku opatření, jehož reforma byla schválena již v roce 2018. Hovoříme o systému EU pro obchodování s emisemi, známém také jako ETS2 , který se v roce 2027 změní a zavede novou spotřební daň na paliva emitující CO2.
Tato nová daň se vztahuje na paliva spotřebovávaná v domácnostech a samozřejmě na dopravu (soukromou i nákladní), která byla dosud vynechána. A to má jasný výsledek: cena benzinu se zvýší.
Jak to funguje
Vzhledem k tomu, že změna nastane v roce 2027, budou to dodavatelé pohonných hmot, kteří budou muset nakupovat povolenky na emise oxidu uhličitého pro produkty, které prodávají. Za každou tunu CO2 vyprodukovanou tímto palivem bude nutné zaplatit EU určitou cenu.
Hlavním problémem je, že nevíme, jaké zvýšení cen nás čeká. Emisní povolenky se budou nakupovat v aukcích, takže cena kolísá. V současné době Bloomberg NEF sází na výrazný nárůst v příštích letech a sahá až ke 122 eurům za tunu CO2 v roce 2030.
Toto zvýšení může být důsledkem zvýšení poptávky, ale také spekulací na cenu, kdy společnosti nakupují emisní povolenky, aby si je ponechaly v rezervě, protože se domnívají, že v budoucnu budou dražší.
Co můžeme očekávat?
Když půjdeme k čerpací stanici, tak samozřejmě zvýšení cen pohonných hmot. O kolik? To je velká otázka. Je zřejmé, že tyto nové náklady pro dodavatele by se měly kaskádovitě přenést na koncového spotřebitele. Otázkou je, zda se část z nich po cestě absorbuje, nebo se naopak přenese v plné výši.
Podle Evropské komise činí očekávaný nárůst při těchto 48 eurech (asi 1 160 Kč) za tunu CO2 0,11 eura (asi 2,67 Kč) za litr u benzinu a 0,13 eura (asi 3,16 Kč) za litr u nafty. Jinými slovy, u 50litrové nádrže hovoříme o zvýšení o pět až šest eur (asi 121 až 145 Kč).
Jiné zdroje poukazují na vyšší náklady. Jak jsme viděli, vše bude záležet na tom, kolik emisní povolenky stojí dodavatele a kolik může přenést na zákazníka, aniž by zákazník přešel ke konkurenci. Některé distribuční společnosti uvádějí, že cena bude vyšší o 0,15 až 0,25 eura/litr (asi 3,64 až 6,07 Kč).
Kromě nákladů pro řidiče, kteří tankují do svého vozu, však nová daň poukazuje na další problém: všeobecné zvýšení životních nákladů. Ve větší či menší míře v závislosti na produktu je jisté, že obě zvýšení jdou obvykle ruku v ruce. Mějte na paměti, že ETS2 ovlivňuje také cenu plynu, takže je to další náklad navíc, který je třeba do rovnice přidat.
Obavy jsou na místě
Jak je logické, již se začaly provádět první výpočty a hledat řešení. Španělská centrální banka například upozorňuje, že inflace by se po mírnějším roce 2026 mohla v roce 2027 odrazit od dna a dosáhnout 2,5 %. V Belgii počítají, že průměrná domácnost zaplatí ročně o 250 až 400 eur více (tedy asi 6 000 – 9 700 Kč).
Prozatím bude systém disponovat rezervou tržní stability. Smyslem je, že pokud cena prudce vzroste, Evropská unie bude moci uvolnit dluhopisy, aby cenu kontrolovala a zmírnila její nárůst. Kromě toho byl navržen Sociální klimatický fond (SCF), fond, který v letech 2026 až 2032 poskytne nejméně 86,7 miliardy eur (asi 2,11 bilionu Kč) nejzranitelnějším rodinám a malým podnikům.
Dopad této daně se projeví nejen na cenách pohonných hmot, ale může mít dopady i na širší ekonomiku. Odvětví, která jsou na fosilních palivech do značné míry závislá, jako je zemědělství a doprava, by mohla zaznamenat zvýšení provozních nákladů, což by se následně mohlo projevit ve vyšších cenách pro spotřebitele. To by mohlo vyvolat další inflační tlak na evropskou ekonomiku.
Tato daň z CO2 je navíc součástí širšího úsilí EU o splnění jejích cílů v oblasti klimatu, které zahrnují snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990. Přechod na ekologičtější ekonomiku je složitý úkol, který vyžaduje rovnováhu mezi ekologickou udržitelností a ekonomickou životaschopností.