Jestli nás Jurský park něčemu naučil, tak tomu, že i když je možné oživit vyhynulé druhy, není to vždy nejlepší nápad. Nyní se však moudrost mistrovského díla Stevena Spielberga snaží zpochybnit další filmař.
Režisér trilogie Pán prstenů Peter Jackson podporuje projekt oživení zvířete, které ze Země zmizelo před 500 lety. Filmový tvůrce se tak připojil k projektu vedenému společností Colossal Biosciences a Výzkumným centrem Ngai Tahu, jehož cílem je oživit dinornithiformes neboli moa, téměř tři metry vysokého nelétavého ptáka, který žil na Novém Zélandu a byl důležitý pro Maory. Oživení však není to správné slovo, protože plánem je vytvořit živé ptáky, kteří se budou podobat vyhynulým druhům.
Jacksonovo zapojení je obzvláště užitečné nejen proto, že projektu propůjčil své jméno, ale také proto, že režisér vlastní jednu z největších sbírek kostí vyhynulého ptáka na světě. Finanční podporu projektu poskytuje jeho manželka Fran Walsh, která je jednou ze zakládajících investorek.
Související článek
„Filmy jsou mou denní prací a moa jsou mou zábavou. Všechny novozélandské školáky moa fascinují,“ řekl Peter Jackson.
O znovuvytvoření tohoto druhu se vedou debaty od začátku roku, kdy společnost Colossal Biosciences oznámila, že se jí podařilo znovuvytvořit vlhy dravé, druh, který přestal existovat před 13 000 lety, a zpráva o tom obletěla celý svět.
I když je třeba poznamenat, že nezávislí odborníci zdůraznili, že se nejedná o přesné klony stejných zvířat, která se před tisíci lety potulovala po Americe, ale o exempláře vlků šedých geneticky upravených tak, aby se těmto ztraceným predátorům podobali.
Myšlenka oživení vyhynulých druhů, známá jako „deextinction“, zaujala představivost vědců i veřejnosti. Tento proces však není bez etických a technických problémů. Deextinkce zahrnuje použití pokročilých biotechnologických technik, jako je editace genů CRISPR, k vložení genů z vyhynulých druhů do genomů příbuzných žijících druhů. Výsledkem mohou být kříženci, kteří se podobají vyhynulým druhům, ale nejsou jejich přesnými kopiemi.
Například moa lze znovu vytvořit pomocí DNA příbuzných ptáků, jako je pštros nebo emu, a upravit jejich genetiku tak, aby kopírovala vlastnosti moa. Vědci se však potýkají s problémem, jak z fosilních pozůstatků získat dostatek neporušené DNA, aby mohli tyto genetické úpravy provést. Kromě toho se vedou diskuse o ekologickém dopadu reintrodukce vyhynulých druhů do jejich původního prostředí, které se od doby, kdy tyto druhy vymizely, výrazně změnilo.
Na druhou stranu má projekt také potenciál přispět k rozvoji genetické vědy a ochrany přírody. Technologie vyvinutá pro deextinkci by mohla být použita k ochraně ohrožených druhů zlepšením jejich genetické rozmanitosti a odolnosti vůči nemocem. Navzdory kontroverzím představuje de-extinction vzrušující hranici v biotechnologiích, která má potenciál změnit naše chápání života a evoluce.