Pod vodami severozápadního Pacifiku na sebe po staletí tlačí dvě obrovské tektonické desky a nahromaděná energie by se mohla uvolnit v podobě kolosálního zemětřesení.
Jedná se o subdukční zónu Cascadia, obrovský zlom v mořském dně, který se táhne přibližně 1 000 km od západního pobřeží Spojených států a Kanady, od ostrova Vancouver až po severní Kalifornii.
Znepokojivá seismická historie
Tento zlom je obzvláště znepokojivý svou minulostí. Dne 26. ledna 1700 oblastí otřáslo megazemětřesení, jehož síla se odhaduje na 8,7 až 9,2 stupně. Zemětřesení bylo tak silné, že vyvolalo vlnu tsunami schopnou překonat Tichý oceán a zasáhnout pobřeží Japonska. Výzkumníci z Pacific Northwest Seismic Network zdokumentovali, že v oblasti Cascadia došlo za posledních 10 000 let nejméně k 19 velkým zemětřesením, což odhaluje opakující se vzorec seismické aktivity o vysoké intenzitě.
Mechanismus, který toto nebezpečí podporuje, je subdukce, proces, při kterém se deska Juan de Fuca pomalu posouvá pod severoamerickou desku. Tato neustálá kolize vytváří obrovské nahromadění geologického napětí, které dříve či později najde únikovou cestu.
Jak velké je ve skutečnosti riziko?
Odborníci z United States Geological Survey odhadují, že pravděpodobnost zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály v příštích 50 letech je 10 až 15 %. Na jižním úseku zlomu jsou čísla ještě markantnější: pravděpodobnost zemětřesení o síle 8 a více stupňů dosahuje 30 %.
Vědecká komunita však nabádá k opatrnosti a odmítá jakýkoli alarmistický tón. Kolumbijská klimatická škola jasně připomíná, že „neexistuje nic takového jako předpověď zemětřesení“. Nikdo nedokáže určit konkrétní datum takové události a pravděpodobnostní modely slouží především jako nástroj pro přípravu, nikoliv pro strašení.
Tsunami: velká hrozba po zemětřesení
Odborníci varují, že největší nebezpečí by nespočívalo pouze v otřesech, ale v tom, co by následovalo. Megazemětřesení v Kaskádii by mohlo vyvolat tsunami s obřími vlnami, které by během několika minut zasáhly hustě osídlené pobřežní oblasti Tichého oceánu a na reakci by zbylo jen velmi málo času.
Právě z tohoto důvodu mají scénáře, které vědci zvažují, zcela praktický účel: posílit infrastrukturu, zlepšit systémy včasného varování a vyladit krizové protokoly v celém regionu. Hrozba je reálná, ale odborníci se shodují, že nejlepší reakcí není strach, ale připravenost.