Vesmír si stále nachází způsoby, jak nás překvapit. Když už si myslíme, že známe jeho nejhlubší tajemství, objeví se něco zcela nečekaného, co zpochybní vše, co jsme si mysleli, že víme.
Moderní astronomie zažívá jeden z těchto historických okamžiků. Nejmodernější přístroje, které kdy byly postaveny, odhalují jevy, které se ještě nedávno zdály nemožné.
Raný vesmír totiž skrývá tajemství, která si nedokázali představit ani ti nejzkušenější vědci. Podivně zářící objekty, které by mohly změnit naše chápání raného vesmíru.
Vesmírný teleskop Jamese Webba narazil na něco mimořádného: drobné načervenalé objekty roztroušené po raném vesmíru, které převracejí moderní astronomii naruby. Tyto „malé červené tečky“ se v datech objevily pouhých šest měsíců po zahájení vědeckých operací teleskopu.
Související článek
Týmu astronomů se podařilo shromáždit největší vzorek těchto záhadných objektů, jaký byl kdy studován. Fascinující je, že prakticky všechny z nich existovaly během prvních 1,5 miliardy let po velkém třesku, tedy v době, kdy byl vesmír teprve vesmírným dítětem.
Strange little red dots, imaged by the James Webb Space Telescope, confound astronomers. They know the dots are galaxies, but they don’t know how they give off light. New clues are emerging about how they formed.https://t.co/I5fDTaIdJv
— Science News (@ScienceNews) July 8, 2025
Dale Kocevski, hlavní řešitel studie, přiznává své překvapení: „Jsme zmateni touto novou populací objektů, kterou Webb objevil. Jejich analogie v novějších dobách nepozorujeme, a proto jsme je dříve nezaznamenali.“
Vědci objevili něco znepokojivého: přibližně 70 % těchto červených teček vykazuje známky plynu rotujícího závratnou rychlostí, která dosahuje až 1 600 kilometrů za sekundu. Tento údaj může znamenat jediné: přítomnost supermasivních černých děr, které zběsilým tempem požírají hmotu.
Ale teď přichází ta opravdu zajímavá část. Tyto objekty se objevují v masovém měřítku asi 600 milionů let po velkém třesku a poté dochází k dramatickému poklesu jejich počtu přibližně 1,5 miliardy let. Jako by si prožily svou chvíli kosmické slávy a pak se rozhodly z vesmírné scény zmizet.
Steven Finkelstein, spoluautor studie, upozorňuje na nejzajímavější věc: „Tyto skutečně červené zdroje v podstatě přestávají existovat v určitém okamžiku po velkém třesku. Pokud jsou to rostoucí černé díry, naznačuje to éru zastřeného růstu v raném vesmíru.“
Výzkum také vyřešil problém, který trápil vědeckou komunitu. Když byly poprvé objeveny, někteří naznačovali, že kosmologie je „rozbitá“, protože pokud by veškeré světlo pocházelo z hvězd, znamenalo by to, že galaxie jsou příliš velké pro stávající teorie. Tým však ukázal, že většina tohoto světla pochází z černých děr, nikoliv z hvězd, což zachovává naše kosmologické teorie neporušené.
Tento objev je nejen důkazem výkonu vesmírného dalekohledu Jamese Webba, ale také připomínkou toho, kolik se toho o vesmíru ještě musíme naučit. Astronomové nyní pracují na lepším pochopení povahy těchto objektů a jejich zařazení do vesmírné historie. Pomocí počítačových simulací se modeluje, jak se tyto supermasivní černé díry mohly v raném vesmíru tak rychle vyvinout, což by mohlo napovědět o vzniku prvních galaxií.
Kromě toho by toto zjištění mohlo mít vliv na naše chápání temné hmoty, jedné z největších neznámých v moderní fyzice. To, jak tyto černé díry interagují se svým okolím, by mohlo nabídnout nový pohled na to, jak temná hmota ovlivňuje vznik a vývoj vesmírných struktur.
V konečném důsledku jsou „červené tečky“ objevené Jamesem Webbem fascinující záhadou, která slibuje otevřít nové směry výzkumu a zpochybnit naše zažité představy o vesmíru. S každým novým objevem jsme o krok blíže k odhalení tajemství vesmíru.