Mluvit sám se sebou už není známkou podivínství – věda ukazuje, že jde o výkonný nástroj pro lepší soustředění, paměť i zvládání emocí. Psychologové potvrzují: když si povídáte nahlas, mozek jede na plný výkon.
Po desetiletí bylo mluvení k sobě v prázdné místnosti neprávem spojováno s výstředností nebo dokonce duševní nevyrovnaností. Moderní psychologie však toto vnímání postavila na hlavu. Podle nejnovějších výzkumů je tento zvyk nejen zcela normální, ale funguje jako mocný kognitivní nástroj pro optimalizaci fungování našeho mozku.
Soustředění pro mysl a paměť
Jeden z nejzajímavějších poznatků pochází ze studií, které provedl například profesor Gary Lupyan (University of Wisconsin). Jeho experimenty ukázaly, že verbalizace názvu předmětu při jeho hledání, například klíčů nebo mobilního telefonu, pomáhá mozku zpracovat vizuální informace mnohem rychleji. Vyslovením slova nahlas aktivujeme neuronovou síť, která v naší mysli „rozsvítí“ daný pojem, což zlepšuje soustředění a pohotovost.
Další výzkumy navíc naznačují, že tento typ samomluvy může pomoci posílit paměť. Tím, že mluvíme nahlas, zpracováváme informace nejen vizuálně, ale také auditivně, což zdvojuje cesty zpracování a posiluje zapamatování informací. To je užitečné zejména v situacích, kdy se učíme, protože hlasité opakování pojmů může výrazně zlepšit zapamatování informací.
Organizace vnitřního chaosu
Kromě vyhledávání objektů funguje samotné mluvení jako strukturující filtr. Tím, že myšlenky proměníme ve zvuky, nutíme svou mysl uspořádat jinak abstraktní nebo chaotické myšlenky. Tento proces usnadňuje komplexní rozhodování, pomáhá řadit kroky při řešení obtížných problémů a funguje jako vnější průvodce sebekázní.
Adult problem-solving / self-talk — USA (Lupyan & Swingley, 2012)
Lupyan, G., & Swingley, D. (2012). Self‐directed speech affects visual search performance. Quarterly Journal of Experimental Psychology, 65(6), 1068–1085.https://t.co/gEO6TkZil3
— SRI (@Steve85817715) October 25, 2025
Samomluva může být také účinnou metodou řešení vnitřních konfliktů. Verbalizací svých obav nebo dilemat můžeme vyhodnotit různé perspektivy a najít efektivnější řešení. Tento typ aktivní reflexe nám umožňuje lépe si uvědomit své myšlenky a emoce, což podporuje větší porozumění sobě samému.
Síla emočního odstupu
Psychologové také zdůrazňují klíčovou výhodu: emoční regulaci. Používání samomluvy ve druhé nebo třetí osobě (např. říkat si: „Tohle zvládneš“) nám umožňuje vytvořit si psychologický odstup od vlastních emocí. Tato technika pomáhá snížit stres a získat objektivitu v konfliktních nebo nervózních situacích, čímž posiluje sebedůvěru.
Nedávný výzkum ukázal, že toto cvičení může být obzvláště užitečné v situacích pod vysokým tlakem, jako jsou prezentace nebo pracovní pohovory. Tím, že se sebou mluvíte ve třetí osobě, vytváříte pocit emocionálního odstupu, který může snížit úzkost a zlepšit výkon.
Kdy je to prospěšné?
Vědecké poznatky hovoří jasně: tento zvyk je známkou duševního zdraví, pokud je jeho tón konstruktivní. Zatímco trestající vnitřní dialog může být škodlivý, používání hlasitého hlasu k udílení pokynů, motivaci nebo prostému objasnění pochybností je známkou emoční inteligence a kognitivní efektivity.
Mluvení k sobě samému zdaleka není důvodem k obavám, ale přirozenou strategií která nám umožňuje být svými vlastními průvodci, což zlepšuje naši každodenní výkonnost a náš duševní klid. Takže až se příště přistihnete, že si mluvíte sami se sebou, nepřestávejte: jednoduše zapojujete svůj mozek do práce na plný výkon.
Mluvit sám se sebou nahlas je praxe, která zdaleka není projevem podivínství, ale mocným nástrojem pro zlepšení duševní jasnosti, řešení problémů a zvládání emocí. Využití této techniky může být účinným způsobem, jak maximalizovat náš kognitivní a emocionální potenciál v každodenním životě.