Skutečným problémem letounů F-35 není kouzelné tlačítko, které by je vypnulo, ale konstrukční řešení, které si vynucuje nevyhnutelnou závislost na Washingtonu.
Nedávno se v odborných médiích začala objevovat válečná legenda, která se čas od času opakuje: Spojené státy mají jakýsi vypínač pro dělostřelectvo, které prodávají zbytku planety. Tato historka byla tak virální, že se s ní Washington musel smířit. V obavách ze ztráty miliard dolarů, když Evropa mluví o přezbrojení, popřel, že by něco takového na svých stíhačkách F-35 měl. Skutečnost je taková, že ho má, i když v jiné podobě.
Abychom pochopili, proč na rétorice stíhačky záleží, musíme rozšířit geopolitickou mapu. Evropská unie zahájila ambiciózní plán „Evropská obranná připravenost 2030“ s cílem posílit svou obrannou autonomii, a to prostřednictvím výrazného zvýšení vojenských výdajů a drastického rozšíření svých průmyslových kapacit na výrobu místní výzbroje.
‘There is no kill switch’—The F-35 'kill switch' rumor has been debunked.
“After weeks of speculation, the Pentagon formally denies having the ability to remotely disable @LockheedMartin’s F-35 fighter jets.”— F-35 Lightning II (@thef35) March 18, 2025Související článek
Iniciativa přichází na pozadí rostoucí nedůvěry vůči Spojeným státům, kterou vyvolávají známky strategického odklonu od Evropy, nestálost dodávek zbraní a Trumpova rozhodnutí, jež vyvolávají znepokojení mezi spojenci. Pro jistotu lze říci, že tento evropský posun směrem ke zbrojnímu protekcionismu by mohl USA připravit o miliardy dolarů z kontraktů na prodej zbraní, neboť nový systém upřednostňuje výhradně členské státy EU a některé blízké partnery a výslovně vylučuje USA i Spojené království.
Rozbušku zažehla Ukrajina
Rozhodnutí je ovlivněno mimo jiné náhlým přerušením dodávek zbraní a zpravodajských informací Ukrajině během Trumpova působení, což vyvolalo obavy o spolehlivost amerického závazku.
Je toho však více, neboť mnohé ze zpráv, které se v posledních týdnech objevily, vyvolaly znepokojení tím, že naznačují, že USA by mohly mít schopnost na dálku vyřadit z provozu špičkové zbraně, jako jsou F-35. Tuto obavu podporuje provozní závislost těchto systémů na logistických, údržbářských a softwarových sítích kontrolovaných americkými dodavateli.
Pravda o F-35
Pojďme si rozšířit, co o schopnostech stíhačky říkají USA. Pentagon i samotná společnost Lockheed Martin kategoricky popírají existenci „kill switch“ na F-35, který by umožnil jeho dálkové vyřazení z provozu, nicméně provozní realita systému funkčně odpovídá témuž. Jak? Logistická struktura, požadavky na údržbu a především závislost na proprietárním softwaru znamenají, že žádná země nemůže plně provozovat F-35 bez stálé podpory USA.
Tato obava, která začala jako fáma v obranných kruzích, se vystupňovala do takové míry, že samotný Společný program F-35 (JPO) a společnost Lockheed Martin byly nuceny vydat oficiální prohlášení, aby uklidnily mezinárodní obavy, v němž uvedly, že všichni provozovatelé mají potřebné schopnosti díky „dobře zavedeným dohodám“. Tato prohlášení opět nechtěně zdůrazňují hlavní problém: letoun není autonomní pro ty, kdo si jej koupí a létá pouze tehdy, když si to USA přejí.
Uzavřený a kontrolovaný ekosystém
F-35 není jen stíhací letoun, ale sofistikovaná softwarová platforma, vysoce závislá na globální síti podpory řízené z USA. Jeho provoz závisí na systémech, jako je ALIS (Autonomic Logistics Information System) a jeho nástupce ODIN (Operational Data Integrated Network), nástrojích, které nejen řídí údržbu a logistiku, ale také zpracovávají kritické informace, jako jsou soubory dat o misi (MDF).
To není triviální záležitost. Tyto soubory definují vše od parametrů hrozeb po dráhy detekčních letů, od fúze senzorů po elektronický boj. Pro představu, pokud země ztratí přístup k ODIN nebo přestane dostávat aktualizace svých MDF, stává se letoun F-35 prakticky nepoužitelným nebo se jeho operační schopnosti vážně zhorší. Tím se každý kupující stává téměř technologickým rukojmím Spojených států, které nejsou schopny udržet plnou kontrolu nad svým letectvem. Dokonalý příklad poskytuje takzvaná „modrá linie“.
Jak jsme již řekli, tento „balíček dat“ pro plánování misí je klíčovým faktorem pro přežití F-35. Ve skutečnosti se vše promítá do kontroly takzvané „modré linie“ (trasy letounu do nepřátelské oblasti) projektované systémem, který vychází z kombinace mnoha faktorů, od bublin protivzdušné obrany nepřítele přes schopnosti letounu v oblasti stealth a elektronického boje až po palubní senzory a výzbroj, a integrovanou taktiku mezi F-35 a dalšími prostředky.
Je to přinejmenším jedna z nejsilnějších zbraní F-35, možná ta nejsilnější. Jinak řečeno, bez plné kontroly modré čáry mají stíhač a jeho pilot jen málo práce, když dosáhnou nepřátelských oblastí, což je činí zranitelnými vůči odhalení a sestřelení.
Systém navržený pro nezávislost
To vše nás přivádí k velmi jednoduchému přirovnání. Logika konstrukce F-35 je srovnatelná s logikou technologických produktů, jako je iPhone nebo Tesla: složité, uzavřené systémy, jejichž oprava nebo modernizace je záměrně centralizovaná. To znamená, že pokaždé, když dojde k poškození kritické součásti nebo je nutná modernizace, musí být povoláni američtí dodavatelé nebo personál vyškolený podle amerických standardů.
Dodavatelský řetězec navíc zahrnuje více než 1 400 dodavatelů v celé zemi a pouze 80 v jedenácti dalších zemích, což dokazuje absolutní dominanci amerického průmyslu nad výrobkem, a to i v jeho exportovaných verzích.
V sázce jsou miliardy
Díky této mapě stíhačky si můžeme udělat představu o důležitosti „důvěry“ odběratelů. V podstatě jde o skutečné bohatství Washingtonu v globálním geopolitickém kontextu, který je stejně nestabilní jako nepředvídatelný. Navíc: zvolení Donalda Trumpa, jeho antiglobalistická rétorika a zpochybňování aliancí, jako je NATO, nedůvěru ještě prohloubily. Vlády začínají pochybovat o bezpečnosti svých investic do systému, který nemohou plně kontrolovat a který by v případě diplomatického napětí se Spojenými státy mohl přestat efektivně fungovat.
Finanční trhy již začaly tuto strategickou transformaci reflektovat. Akcie evropských výrobců zbraní již několik měsíců rostou díky očekávání zvýšené místní výroby vojenského vybavení. Bude však ještě nějakou dobu trvat, než se nový evropský plán promítne do konkrétních zbraňových systémů. Do té doby budou Spojené státy nadále získávat lví podíl evropských výdajů na obranu, i když jim budou stále více konkurovat země jako Jižní Korea a dokonce i Turecko. V pozadí by tato „evropská obranná připravenost 2030“ mohla znamenat historický zlom.