Objev minerálu ringwoodit v diamantu odhalil šokující realitu: v zemském plášti se nachází obrovské množství vody, možná až třikrát více než ve všech oceánech světa. Tato voda hluboko pod naším povrchem může zásadně ovlivnit geologii i pochopení života na Zemi.
Před 160 lety publikoval Jules Verne svou slavnou Cestu do středu Země, v níž ukázal, že v nitru naší planety se nachází celý ekosystém s vlastními oceány. Nyní, poté co byl v roce 2014 v Brazílii objeven první diamant obsahující ringwoodit, tento druh minerálu s molekulami vody uvnitř odhalil, že poblíž srdce Země se nachází obrovský důl nabitý tímto jedinečným minerálem.
Ringwoodit je minerál, který vzniká za extrémních tlakových a teplotních podmínek a je známý svou schopností zadržovat vodu ve formě hydroxylů. Tento objev naznačuje, že Země má ve svém plášti systém skladování vody, který by mohl mít zásadní význam pro pochopení vnitřní dynamiky planety. Po prozkoumání tohoto jevu a zjištění, že se minerál nachází v hloubkách 410 a 660 kilometrů, seismologové zjistili, že v této hloubce je dostatek ringwooditu na to, aby v něm byl uložen objem vody odpovídající jednomu nebo více povrchovým oceánům. Toto zjištění ukázalo, že koloběh vody se neomezuje pouze na to, co se odehrává mezi našimi moři a atmosférou.
Hydrous mantle transition zone indicated by ringwoodite included within diamond: http://t.co/tdKoaZTzUk
— Nature Portfolio (@NaturePortfolio) March 13, 2014
IMAGE: pic.twitter.com/mCks9f83HX
Myšlenka tohoto jevu spočívá v tom, že když voda klesá podél oceánských desek, vytváří jakýsi mechanismus, který recykluje a reguluje vodu na naší planetě nad rámec cyklu povrchových srážek. Tento proces, známý jako subdukce, má zásadní význam pro planetární koloběh vody. Možná se nejedná o žádná skrytá jezera nebo oceány, jak je známe, ale rozhodně se jedná o objev, který poskytuje další vodítka k tomu, jak oceány zůstaly stabilní v průběhu posledních 4 miliard let, a co je důležitější, lepší pochopení toho, jak tato voda hraje klíčovou roli při vzniku kontinentů ochlazováním lávy.
Vzhledem k tomu se nyní nabízí několik otázek, k nimž bude věda se zájmem přistupovat, jako je přesné rozmístění tohoto minerálu pod naším podložím nebo jak ovlivňuje sopečnou činnost se záměrem předvídat možné katastrofy v podobě erupcí nebo zemětřesení. Přítomnost vody v plášti by mohla ovlivnit viskozitu hornin, a tím i pohyb tektonických desek.
V každém případě na pozadí situace, kdy je voda stále vzácnější komoditou, je nedávné satelitní odhalení, že pod našima nohama se v této podzemní přechodové zóně nachází ekvivalent až tří pozemských oceánů, jako povzbudivá zpráva pro vědce. A také uším sci-fi Julese Verna. Tento objev nás vybízí nejen k přehodnocení množství vody na planetě, ale také ke zkoumání toho, jak tento životně důležitý zdroj ovlivnil geologický a biologický vývoj Země.