V Japonsku je mnohem silněji než u nás zakořeněna kultura hanby. Jako na zkrachovalce se na vás tamní společnost může dívat v případech, které u nás větší pozornost nebudí. Stačí se rozvést, ztratit práci, mít dluhy, nebo být dlouhodobě singl, když si to vaše širší rodina nepřeje.
Stud je v asijských zemích jednu z nejsilnějších manipulativních emocí prostoupených celou společností. V podstatě cesta na vrchol a byť k průměrnému úspěchu je dlážděna všudypřítomným strachem ze selhání. Squid Game není daleko od pravdy a tento nátlak seriál ukazuje docela realisticky, byť samozřejmě v extrémní umělecké podobě. Lidé ale mají možnost z toho všeho utéct.
Fenomén je to známý od 60. let 20. století, kdy se názvem „johatsu“, kdy takto začínali mizet lidé po rozvodu, který byl velkým stigmatem. V 90. letech 20. století přibývali zase lidé s finančními problémy, takže to byly pokusy o útěk před dluhy a vymahači.
Často jediný způsob, jak zmizet z dohledu násilného manžela. Ženy unikající před zneužíváním jsou jednou z velkých skupin těch klientů. V Japonsku neexistuje dostatečná podpora pro tyto ženy, takže se na jonige-ju, firmy tímto se zabývajcí, často obrací jako na jedinou, nebo poslední možnost záchrany.
Miho Saitu, majitelka stěhovací firmy zabývající se nočními stěhováními, nyní pomáhá ženě, jež se zoufale snaží uniknout před svým násilnickým manželem. Za necelé dvě hodiny dělníci pomohli sbalit věci manželky a jejích dětí a odvezli je do nového domu v novém městě, zní další ze zveřejněných a velmi typických příběhů.
Tato forma zmizení je legální
Vypaříte se z povrchu zemského a můžete jinde začít znovu. V japonštině se noční stěhování osob označuje slovem johatsu (蒸発). Za 50 až 300 000 jenů si můžete objednat službu, která vás doslova vymaže ze světa. Ročně tuto službu využije až 100 000 lidí.
Web asianstyle.cz popsal jeden z příběhů.
„Nebavilo mě už s nikým být v kontaktu, vzal jsem si kufr a prostě zmizel,“ říká 42letý Sugimoto.
Žil v malém městě, kde ho každý znal kvůli rodinnému podniku, který měl dále vést. To však způsobilo obrovské trápení, a proto se rozhodl ukončit ho právě zmizením z rodného města. Navždy. A nikomu neřekl, kam odešel.
Další z uvedených Japonců zase neustál druhou výpověď v práci.
Jde o legální způsob. Pokud nejste v rozporu se zákonem, policie vás ani jako pohřešované hledat nebude. Zákony o ochraně osobních údajů jsou v Japonsku přísné a v tomto případě plně ctí vaše soukromí. Nemají v tomto případě žádnou zákonnou povinnost poskytovat rodině informace a odhalit místo pobytu.
Zmizíte se vším všudy
Co všechno se maže? Firmy vám pomohou s přestěhováním, se změnou identity. My si to můžeme představit jako podobný proces z ochrany svědků. Smazají vaše online stopy, nastaví nové identity na místě, kde bude daný člověk dál žít.
Tam už se musí sám zaevidovat na úřadech, zřídit si lékařskou péči a daně. Zlikvidují váš majetek, nastaví nové bydlení, vyřídí veškeré administrativní záležitosti tak, aby byly v souladu se zákonem. Spolupráce probíhá i s detektivními soukromými agenturami. Stěhování navíc probíhá v noci, takže se jim také pezdíva yonige-ya, noční stěhováci. To proto, aby na sebe stěhování neupoutalo tolik pozornosti.
Je tu i druhá strana mince
Má to samozřejmě i druhou stranu mince. Vaše rodina a blízcí se nikdy nedozví, co vás k tomuto rozhodnutí vedlo, protože zmizíte bez stopy. Dotyční k tomu ale často mají vážný důvod. Přesto, fenomén Džóhatsu po sobě pro rodiny zanechává hořkou pachuť.
O tomto fenomenu byl uveden i film. Pod podmínkou, že nebude nikdy vysílán v Japonsku v něm vystoupili lidé, kteří tento legální způsob zmizení ze světa využili.
Film také odpovídá i na otázku, že tu nejde jen o problémy jednotlivců, ale o širší společenský problém nejen v Japonsku, ale i dalších asijských zemích. Kdy je společenský tlak a zahanbování tak silné, že lidé po pár životních neúspěších, které my v Evropě hodíme za hlavu po pár dnech či týdnech, neunesou.
Film nakonec získal hlavní ocenění v soutěži Viktor DOK International. Byl nominován na cenu za nejlepší hudbu na mnichovském Dokfestu. V Krakově v témže roce nominace za nejlepší mezinárodní dokument a v Soluni měl nominaci na cenu Zlatý Alexandr.