Země má plazmový ocas, který sahá tisíce kilometrů do vesmíru – a když zasáhne signály z družic, může zcela rozhodit GPS, rádio i satelitní spojení. NASA i ESA jej intenzivně zkoumají, protože jde o klíčový prvek v ochraně (a občasném narušování) naší technologické infrastruktury.
Ačkoli si ho obvykle spojujeme s padajícími hvězdami a kometami, naše Země má také ocas, který se může táhnout tisíce kilometrů. Na rozdíl od jiných nebeských těles se však to, co NASA objevila v roce 2001, od ohonů z hvězdného prachu, na které jsme zvyklí, velmi liší.
Plazmosféra: Neviditelná atmosféra za hranicí Země
Věda jej zná jako plazmosféru, a přestože technické detaily mohou mnohým z nás usmažit mozek, můžete si jej představit jako atmosféru, která sahá až za hranice, kam bychom umístili Zemi. Plazmosféra, která je tvořena elektřinou a dává tvar gigantickému magnetickému poli, je příčinou toho, že někdy minete výjezd, protože vám v autě selhala GPS.
Jak se Země otáčí vysokou rychlostí, plazmosféra se pohybuje s ní ve struktuře víceméně podobné obvodu naší planety, ale vše se změní, když na planetu dopadne poryv slunečního větru. Když se tak stane, křížení energií vytvoří jakýsi trychtýř, který magnetické pole táhne směrem ke Slunci a vytváří tento obrovský plazmový ohon.
Ultrafialové snímky potvrdily zemský chvost a jeho rizika
Přestože jej nelze spatřit pouhým okem, teorie o tom, že Zemi doprovázel ohon, existuje již od roku 1970, kdy byla poprvé navržena. Díky ultrafialovým snímkům NASA jsme v roce 2001 zjistili nejen to, že teorie je správná, ale také to, jak může ovlivňovat naše družice.
Klíčové je, že když se z tohoto elektromagnetického pole stane chvost, jeho hustota vzroste mnohem více, takže když jím musí projít signály z družic, dělají to s většími obtížemi. Výsledkem je GPS, která špatně určuje polohu, rádiová komunikace, která se neodráží tam, kam má, a ztrácí se, a družice, které mohou čelit elektrickým výbojům tak silným, že mohou nakonec poškodit jejich obvody.
Plazmosféra je oblast prostoru obklopující Zemi, která se skládá převážně z nabitých částic, jako jsou elektrony a ionty, které jsou zachyceny v magnetickém poli Země. Tato oblast je prodloužením ionosféry a nachází se ve výškách od přibližně 1 000 do 20 000 kilometrů nad zemským povrchem. Plazmosféra hraje klíčovou roli při ochraně naší planety před slunečním a kosmickým zářením a funguje jako štít, který odráží nabité částice, jež by mohly být škodlivé pro život na Zemi.
Vesmírné poruchy vs. naše technologie
Přítomnost plazmosféry a její interakce se slunečním větrem má vliv nejen na navigační systémy GPS, ale také na další technologie. Například vysokofrekvenční rádiová komunikace se může potýkat s rušením a družice na oběžné dráze mohou mít technické problémy kvůli změnám v magnetickém poli Země. Tyto jevy vědci intenzivně studují, aby zlepšili odolnost našich technologií vůči vesmírným poruchám.
NASA společně s dalšími kosmickými agenturami, jako je Evropská kosmická agentura (ESA), pokračuje ve výzkumu plazmosféry a jejích účinků na Zemi. Mise jako Solar Dynamics Observatory (SDO) a Van Allenovy sondy poskytly cenné údaje o tom, jak se plazmosféra chová a mění v čase. Tyto studie jsou nezbytné pro předpovídání a zmírňování dopadů slunečních bouří a dalších vesmírných poruch na naše technologie.