Pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem je pozůstatkem planety, která se nikdy nezrodila. Jupiterova gravitace z něj však stále vystřeluje úlomky – některé z nich míří přímo k Zemi.
Pochopení původu asteroidů blížících se k Zemi je jedním z nejdůležitějších úkolů planetární obrany. Schopnost předvídat jejich trajektorie a přesně vyhodnotit hrozbu, kterou představují, přímo závisí na znalosti toho, odkud pocházejí. A hlavním zdrojem těchto vesmírných kamenů není nic jiného než pás asteroidů, obrovský prstenec úlomků mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru.
Sledování našeho okolí je tak komplexní, že občas odhalí překvapení, jako například nedávný objev kvazilunárního asteroidu, který Zemi doprovázel po desetiletí, aniž by si toho kdokoli všiml.
Tato oblast však není statickým zdrojem, ale neustále se rozpadajícím systémem. Plynný obr funguje jako kosmický katapult a svou gravitací destabilizuje dráhy menších planetek. Kvůli tomuto neustálému gravitačnímu vlivu je z pásu vyvrhován stálý proud materiálu, který se vydává na nepravidelnou cestu vnitřkem sluneční soustavy.
Samotný pás není vlastně nic jiného než pozůstatek neúspěšného planetárního projektu. Celková hmotnost všech jeho objektů dosahuje sotva 3 % hmotnosti našeho Měsíce, což dává představu o množství materiálu, které se během věků ztratilo. Jsou to v podstatě pozůstatky neúspěšné planety, která se kvůli Jupiteru nikdy nespojila. Tento postupný rozpad byl potvrzen modely, které vylučují velká stabilní tělesa, jako je Ceres nebo Vesta.
Kosmické bombardování, které časem zaniká
Na druhou stranu byl tento jev v dávné minulosti sluneční soustavy mnohem prudší. Astronomické studie naznačují, že zhruba před 3,5 miliardami let mohl být pás asteroidů až dvakrát hmotnější než dnes. To mělo za následek mnohem intenzivnější bombardování vnitřních planetek, přičemž rychlost úniku materiálu byla dvakrát vyšší než dnes.
V důsledku toho má dnes unikající materiál dvojí osud. Většina z něj, asi 80 %, je rozmetána srážkami a stává se jemným prachem, který zalidňuje vesmír. Zbývajících 20 % však přežívá v podobě meteoroidů a asteroidů, které mohou potenciálně protínat oběžnou dráhu Země a doplnit tak soupis objektů, jejichž sledování je pro naši bezpečnost klíčové.
Budoucnost pásu asteroidů a jeho vliv na Zemi
Rozpad pásu asteroidů je proces, který bude pokračovat miliony let. S rozpadem pásu se může počet asteroidů, které mohou představovat hrozbu pro Zemi, snižovat, ale riziko nikdy zcela nezmizí. NASA a další vesmírné agentury vyvinuly programy, jako je například Úřad pro koordinaci planetární obrany, které tyto objekty monitorují a vyvíjejí strategie pro zmírnění následků v případě možné srážky.
Studium pásu asteroidů navíc nabízí cenné poznatky o vzniku a vývoji sluneční soustavy. Asteroidy jsou považovány za vesmírné „fosilie“, protože se od svého vzniku relativně nezměnily. To z nich činí klíčové objekty studia pro pochopení procesů, které formovaly naši sluneční soustavu před miliardami let.
Z hlediska výzkumu vesmíru představuje pás asteroidů také příležitost. Mise, jako je mise NASA Dawn, která studovala asteroidy Vesta a Ceres, poskytly cenné informace o složení a struktuře těchto nebeských těles. Tyto mise nejen pomáhají zlepšit naše vědecké znalosti, ale mohly by také připravit půdu pro budoucí vesmírné těžební mise, které by využily zdroje, jež tyto asteroidy nabízejí.