Co kdyby náš mozek neuměl zapomínat? Realita je taková, že tak možná činí bez našeho vědomí.
Skutečnost je taková, že si možná myslíme, že si něco nepamatujeme, ale snaha si to zapamatovat aktivuje oblast mozku související s pamětí, a to zřejmě řídí naše chování, tvrdí Tom Willems, odborník z univerzity ve švýcarském Bernu a vedoucí studie.
Vědecky řečeno, když vyvoláme vzpomínku, aktivuje se nervová aktivita v různých částech mozku. Dlouhou dobu bylo zapomínání chápáno jako rozptýlení nervových paměťových stop (stop známých jako engramy).
Nedávné studie engramů u myšívšak naznačují, že engramy ze zapomenutých vzpomínek přetrvávají. To vyvolává otázku, zda engramy spojené se vzpomínkami někde přetrvávají navzdory zapomínání. Ovlivňují zapomenuté vzpomínky implicitně lidské chování?
Související článek
K řešení této otázky se 40 mužů a žen naučilo 96 dvojic tváří a předmětů. Pomocí funkční magnetické rezonance s vysokým rozlišením zmapoval Willemův tým osud 96 vzpomínek na systémové úrovni, od učení až po 30minutový a poté 24hodinový paměťový test. Při každém pokusu o obnovení vzpomínky účastníci uváděli, zda si vzpomínku zapamatovali, nebo zapomněli.
Analýzy funkčních mozkových dat odhalily, že engramy ze zapomenutých vzpomínek zůstávají v síti epizodické paměti a nadále ovlivňují přesnost testových odpovědí.
Přes noc byly engramy ze zapomenutých vzpomínek hlouběji implementovány v bilaterálním hipokampu, zatímco vědomě přístupné vzpomínky byly přes noc neokortikalizovány.
Mezitím se engramy z vědomě přístupných a nepřístupných (zapomenutých) vzpomínek přesunuly z 30minutového na 24hodinové načítání v pravém hipokampu a předním cingulátním gyru, takže rozdíly ve vzorcích podporovaly správné odpovědi při načítání po 24 hodinách. To je důkaz, že zapomenuté lidské epizodické vzpomínky zůstávají implementovány v síti epizodické paměti a nadále implicitně ovlivňují lidské chování.
Studie tak ukazuje, že může existovat disociace mezi vzpomínkou, ke které vědomě přistupujeme, a souvisejícím engramem v mozku.
Lidé intuitivně považují paměť za něco, na co si můžeme vzpomenout a o čem můžeme nadšeně mluvit,“ vysvětluje Nick Turk-Browne z Yaleovy univerzity, „ale většinu dne netrávíme vysedáváním a vzpomínáním na minulost. Pracujeme, jsme rodiči, chodíme na schůzky a naše paměť má všudypřítomný vliv na naše chování. Myslím, že 95 % naší mysli funguje ve stínu, takto„.
Paměť by zabírala většinu mozku, ale ve skrytých procesech, které teprve začínáme odhalovat. Stejně jako ve vesmíru s temnou hmotou.
Toto zjištění má hluboké důsledky nejen pro pochopení lidské paměti, ale také pro léčbu poruch souvisejících s pamětí, jako je Alzheimerova choroba. Vědci zkoumají, jak lze s těmito engramy manipulovat, aby se obnovily ztracené vzpomínky nebo zlepšila paměť u pacientů s neurodegenerativními chorobami. To by mohlo otevřít nové cesty pro terapie, které by obnovily paměť nebo alespoň zpomalily její úpadek.
Pochopení toho, jak mohou zapomenuté vzpomínky ovlivňovat chování, má navíc uplatnění i v oblasti umělé inteligence. Modelováním systémů umělé inteligence, které napodobují způsob, jakým lidský mozek zpracovává a ukládá vzpomínky, bychom mohli vyvinout stroje, které budou efektivnější a schopné učit se z minulých zkušeností, a to i z těch, které nejsou vědomě přístupné.
Tato studie zpochybňuje tradiční představu, že zapomínání je pouhá ztráta informací. Místo toho naznačuje, že zapomenuté vzpomínky nadále existují na implicitní úrovni a ovlivňují naše rozhodování a chování způsobem, kterému teprve začínáme rozumět. S postupujícím výzkumem můžeme stát na prahu nového chápání lidské paměti a jejího vlivu na náš každodenní život.