Reálný experiment ukazuje, že přenos solární energie ze vzduchu je proveditelný, a přibližuje model nepřetržitého dodávání elektřiny, i když na Zemi není Slunce.
V oblasti přechodu na energetiku se hledají stále ambicióznější řešení a jedno z nich opět nabírá na obrátkách: zachycování sluneční energie mimo atmosféru a její vysílání přímo na Zemi. Nový test provedený ve výšce několika kilometrů na obloze potvrdil, že přenos energie laserem funguje, a přiblížil tak koncept solárních farem na oběžné dráze o další krok.
Test provedl americký startup Overview Energy, který se snaží změnit pravidla hry v energetice. Jeho návrh je stejně ambiciózní jako jasný: shromažďovat solární energii ve vesmíru a nepřetržitě ji posílat na povrch, a to i v noci.
Klíčový experiment ve výšce 5 kilometrů
Test byl proveden z letadla Cessna Caravan letícího ve výšce asi 5 kilometrů nad zemí. Odtud systém laserů přenášel energii do solárních panelů na zemi a udržoval extrémně přesné nastavení navzdory pohybu letadla.
Pro simulaci skutečných podmínek družice použili výzkumníci baterie, chladicí systémy a moduly pro přeměnu energie velmi podobné těm, které by skončily na oběžné dráze.
We wanted to test the hardest parts of space solar energy. So we put them on a moving airplane and asked them to work.
They did.
Here’s what that looked like and why: https://t.co/r8osOgXcwu pic.twitter.com/YJ0QwZTMan
— Overview Energy (@OverviewEnergy) December 16, 2025
Výsledek byl více než úspěšný: energie stabilně dorazila k pozemním přijímačům. Zatím se nejedná o užitečné množství ve velkém měřítku, ale o klíčovou technickou ukázku, že systém funguje i mimo laboratoř.
Sluneční energie 24 hodin denně, bez ohledu na počasí
Velkým lákadlem orbitální solární energie je, že odstraňuje dva velké problémy běžných panelů. První je zřejmý: noc již není překážkou, protože družice mohou vysílat energii nepřetržitě. Druhým problémem je atmosféra, která na Zemi filtruje část slunečního záření. Ve vesmíru k takovým ztrátám nedochází.
Podle plánů společnosti Overview Energy se počítá s testem na nízké oběžné dráze v roce 2028 a s nasazením první solární farmy ve výšce 36 000 kilometrů do roku 2029 nebo 2030. Dlouhodobý cíl je ambiciózní: dodávat více než gigawatt nepřetržitého výkonu do jakéhokoli místa na planetě.
Globální závod o ovládnutí Slunce z vesmíru
V tomto závodě nejsou sami. V Japonsku provedla společnost Japan Space Systems v roce 2024 podobný experiment s využitím mikrovln z vysokorychlostního letadla. Kalifornská společnost Reflect Orbital mezitím sází na nižší satelity, které přesměrovávají sluneční světlo směrem k povrchu.
Důležitévýzvy, jako je účinnost, koordinace družic a riziko kosmického odpadu, zůstávají. Přesto některé evropské studie odhadují, že by tato technologie mohla do roku 2050 pokrýt až 80 % evropské poptávky po energii. Poprvé se zdá, že příslib solárních panelů, které fungují v noci, není jen pouhým snem.
Budoucnost vesmírné solární energie
Vesmírná solární energie není novým konceptem. S touto myšlenkou poprvé přišel v roce 1968 letecký inženýr Peter Glaser. Od té doby došlo k mnoha technologickým pokrokům, které tuto vizi stále více přibližují realitě. Zásadní význam pro tento průlom má technologie bezdrátového přenosu energie, jaká se používá v experimentu Overview Energy.
Kromě toho by vesmírná solární energie mohla mít významný vliv na snížení emisí uhlíku. Tím, že poskytuje čistý a nepřetržitý zdroj energie, by mohla pomoci zmírnit dopady změny klimatu a snížit závislost na fosilních palivech.
Zavedení této technologie ve velkém měřítku však bude vyžadovat značné investice a mezinárodní spolupráci. Stavba a vypouštění solárních satelitů, stejně jako infrastruktura potřebná k příjmu a distribuci energie na Zemi, představují logistické a finanční výzvy, které je třeba vyřešit.
Vesmírná solární energie představuje vzrušující příležitost pro budoucnost obnovitelné energie. Se správnou podporou a pokračujícím technologickým pokrokem by se mohla stát nedílnou součástí globálního energetického řešení.