Mlhovina Červený pavouk, zachycená teleskopem Jamese Webba, odhaluje dramatický konec hvězdy podobné našemu Slunci – a tím i možný osud celé Sluneční soustavy. Nové snímky odhalily skrytou hvězdu, gigantické plynové výtrysky i záhadnou symetrii, která vědcům desítky let unikala.
Konečný osud naší Sluneční soustavy je možná již vepsán ve hvězdách a vesmírný dalekohled Jamese Webba nám do něj dává překvapivě nahlédnout. Vědci zaměřili svůj silný infračervený pohled na mlhovinu Červený pavouk a zachytili nejen obraz mimořádné krásy, ale také podrobnou kroniku zániku hvězdy podobné našemu Slunci, která nám dává nahlédnout, co se bude dít v našem vesmírném sousedství za miliardy let. Tento dalekohled nepřestává být výzvou pro naše chápání vesmíru, jak dokazuje nedávný objev, že planety bez Slunce mohou vytvářet své vlastní měsíce.
Tento objekt, odborně známý jako NGC 6537, není ve skutečnosti ničím jiným než velkolepým kosmickým epitafem Slunce, které po vyčerpání paliva vypudilo své nejvzdálenější plynné vrstvy. Tento proces, který trvá jen několik desítek tisíc let, což je v astronomickém měřítku pouhý nádech, dává vzniknout jedné z nejsložitějších a nejúchvatnějších struktur, které můžeme pozorovat, plátnu zobrazujícímu poslední záchvěvy hvězdy. Tyto nebeské události jsou oknem do minulosti a budoucnosti vesmíru, podobně jako vědci sledují vznik mezihvězdných objektů, aby rozluštili historii galaxie.
𝗖𝗼𝘀𝗺𝗶𝗰 𝗡𝗲𝘄𝘀📰 𝘠𝘰𝘶𝘳 𝘞𝘪𝘯𝘥𝘰𝘸 𝘵𝘰 𝘵𝘩𝘦 𝘜𝘯𝘪𝘷𝘦𝘳𝘴𝘦✨🕸️✨
— Diana🌜✨🔭 (@onlybeci) October 30, 2025
🎶𝘼𝙣 𝙄𝙩𝙨𝙮 𝘽𝙞𝙩𝙨𝙮 𝙎𝙥𝙞𝙙𝙚𝙧…🎶✨🕷️✨
From the Hubble Space Telescope, the James Webb Telescope brings to life a red creepy crawler among the stars, the 𝗥𝗲𝗱 𝗦𝗽𝗶𝗱𝗲𝗿… pic.twitter.com/ybSP8bOnov
Související článek
Její zvláštní dvojitá symetrie, která jí dává vzhled přesýpacích hodin, je však pro astronomy již po desetiletí skutečnou hádankou, jak uvádí ScienceAlert. Otázkou, která vrtá vědecké komunitě hlavou, je, jaká síla je schopna tak precizně tvarovat plyn a prach vycházející z umírající hvězdy a vytvářet tak charakteristický a záhadný tvar.
Skrytá hvězda utvářející chaos
V tomto smyslu nová Webbova pozorování posílila dosud nejsilnější hypotézu: existenci průvodní hvězdy, která zůstala skryta v srdci mlhoviny. Silný gravitační vliv této druhé hvězdy by byl zodpovědný za usměrňování a tvarování toků materiálu, což potvrzuje, že za zdánlivě symetrickým chaosem se skrývá dvojhvězdný systém.
Nebývalá ostrost snímků navíc poprvé umožnila změřit celý rozsah obrovských laloků plynu, díky nimž se jí přezdívá „Červený pavouk“. Tyto gigantické „nohy“, tvořené převážně molekulárním vodíkem, se rozprostírají každá na vzdálenost více než tří světelných let, což je mamutí vzdálenost, která svědčí o velikosti závěrečné exploze hvězdy.
Na druhé straně z centra systému vycházejí prudké proudy ionizovaného železa, které se pohybují extrémně vysokou rychlostí. Tyto proudy brutálními srážkami s okolním materiálem přispívají ke složité struktuře, kterou dnes vidíme a která je ohromně komplexní. Každý detail zachycený dalekohledem se tak stává důležitým prvkem pro pochopení procesů, které se ve vzdálené budoucnosti odehrají u naší vlastní hvězdy.
Budoucnost našeho Slunce
Studium mlhoviny Červený pavouk nabízí nejen okno do minulosti, ale také pohled do budoucnosti našeho vlastního Slunce. Přibližně za 6 až 7 miliard let Slunce vyčerpá své zásoby vodíku a začne se rozpínat do podoby červeného obra, přičemž nakonec vyvrhne své vnější vrstvy a vytvoří planetární mlhovinu podobnou NGC 6537. Nakonec se ze zbývajícího jádra stane bílý trpaslík, což je konečný osud většiny středně velkých hvězd ve vesmíru.
Webbův teleskop nám díky své schopnosti pozorovat v infračerveném spektru umožňuje nahlédnout skrze prach a plyn, které obvykle tyto závěrečné fáze hvězdného života zakrývají. To nejen zlepšuje naše chápání hvězdného vývoje, ale také nám pomáhá pochopit, jak tyto procesy obohacují mezihvězdné prostředí o těžké prvky, stavební kameny planet a nakonec i samotného života.
Význam těchto pozorování nelze podceňovat. Poskytují nám jasnější představu o tom, jak hvězdy, jako je naše Slunce, přispívají k životnímu cyklu vesmíru, a napovídají, jak planetární systémy vznikaly a jak by se mohly vyvíjet v budoucnosti. Jak bude sonda James Webb pokračovat ve své misi, jistě odhalí další tajemství vesmíru, zpochybní naše vnímání a rozšíří naše znalosti o vesmíru, ve kterém žijeme.