Alexandr Veliký, nejslavnější vojevůdce starověku, zemřel ve 32 letech za velmi podivných okolností. Jeho smrt dodnes vyvolává v lidech velký otazník.
Alexandr Veliký byl jeden z největších dobyvatelů historie, v letech 336 až 323 př. n. l. se stal králem Makedonie, která se tenkrát rozkládala od Balkánu až po dnešní Pákistán. Osudný se mu stal červen roku 323 př. n. l., kdy prodělal krátkou nemoc, po které ve svých 32 letech zemřel. Jenže právě tady nastává otázka, zda skutečně zemřel nebo byl kvůli autoimunitnímu onemocnění pohřben zaživa?
Co se dělo před smrtí?
Starověké záznamy tvrdí, že Alexandr Veliký se zúčastnil velkolepé hostiny v Babylóně. Jednalo se o oslavu na počest vojenských úspěchů a posledního tažení, mezi hosty nesměli chybět desítky vojevůdců i blízcí přátelé. Alexandr si při pití vína náhle začal stěžovat na ostrou bolest v zádech, dokonce mu prudce vyskočila horečka. Po celých deset dní se jeho stav rychle zhoršoval. Zpočátku se dokázal pohybovat, ovšem zanedlouho přestal mluvit a skončil upoután na své lůžku. Nakonec upadl do bezvědomí – jeho nehybné tělo vypadalo jako mrtvé.
Smrt v době helénistické v tak nízkém věku nebyla ničím zvláštní. Ovšem u Alexandra se projevily velmi podivné příznaky, díky kterým ho lidé začali považovat za jednoho z božstev. Po jeho smrti bylo jeho tělo uloženo do zlaté rakve a vystaveno veřejnosti. Lidé zůstali jako opaření, když spatřili jeho ostatky – Alexandrovo tělo totiž vůbec nejevilo známky rozkladu. Není divu, že tento stav vedl ke spoustě spekulacím o jeho skutečném stavu v době pohřbu.
Související článek
Skutečná příčina Alexandrovi smrti
Dnes už by se dal tento stav vysvětlit – podle docentky Katherine Hallové působící na Univerzitě v Otagu na Novém Zélandu je možné, že Alexandr zemřel na Guillainův–Barrého syndrom. Hallová uvedla, že toto onemocnění mohlo Alexandra uvést do hlubokého komatu. Této teorii velmi nahrává také fakt, že jeho tělo se údajně nezačalo rozkládat.
„Tento syndrom je autoimunitní onemocnění, při němž imunitní systém pacienta nedokáže správně rozlišit mezi cizorodým útočníkem – například bakterií, virem nebo (velmi vzácně) vakcínou – a vlastními tkáněmi těla,“ vysvětluje Hallová ve svém článku pro časopis Ancient History Bulletin.
Opravdu mohl být pohřben zaživa?
V antických dobách byla hranice mezi životem a smrtí často jedním velkým tajemstvím. Lékařské znalosti byly omezené a procesy jako balzamování často veldy k mylným závěrům o stavu pacienta. Je možné, že během balzamování byla Alexandrova komatózní fáze považována za smrt, což vedlo k jeho předčasnému pohřbu.
Jiní historici se však domnívají, že Alexandr zemřel na přírodní onemocnění, jako je malárie nebo tyfus. Další spekulují o možném otrávení nebo atentátu. Přesné okolnosti jeho smrti však zůstávají nejasné a jsou předmětem vědeckých debat.