Tuk by mohl být klíčem k léčbě rakoviny. Vědci z Kalifornské univerzity v San Francisku vymysleli metodu, jak zpomalit růst rakovinných buněk aktivací metabolismu určitých typů tukových buněk.
Aby mohly rakovinné buňky rychle růst a množit se, potřebují velké množství energie a molekulárních stavebních kamenů. Mnoho nádorů dokonce přeprogramuje svůj metabolismus tak, aby přijímaly více glukózy, lipidů a dalších živin. Na druhou stranu některé adipocyty, buňky zodpovědné za ukládání energie ve formě tuku, mohou se zhoubnými buňkami soupeřit o zdroje, které obě potřebují k množení.
„Implantovali jsme upravené adipocyty, které předčí nádory v soutěži o živiny, a prokázali jsme, že mohou podstatně snížit progresi rakoviny,“ říkají autoři studie, kteří tuto strategii nazývají adipózní manipulační transplantace (AMT).
Vědci zjistili, že adipocyty nejsou jen tukovými zásobami, ale také buňkami s velmi aktivním metabolismem, které lze snadno manipulovat. Pomocí postupu, který se již používá v rekonstrukční chirurgii, je lze izolovat a geneticky modifikovat v laboratoři a poté znovu implantovat do těla.
Související článek
Vynucením exprese proteinu UCP1 se získají přeprogramované bílé adipocyty, buňky schopné velmi rychle spalovat velké množství živin, jako je glukóza a mastné kyseliny.
„Adipocyty upravené tak, aby nadměrnou expresí UCP1 využívaly větší množství glukózy a mastných kyselin, byly umístěny vedle rakovinných buněk nebo xenografů, což vedlo k výraznému potlačení rakoviny,“ uvádí se v podrobnostech studie.
Pokud jsou tyto upravené buňky kultivovány vedle nádorových buněk, růst rakoviny se výrazně omezí. Adipózní manipulační transplantace byla testována na myších modelech rakoviny prsu a slinivky břišní.
Studovaná metoda má i další nezanedbatelné výhody. Jednak lze terapii aktivovat nebo deaktivovat pomocí léků nebo buněčných implantátů, které se snadno používají, což z ní činí potenciálně bezpečnou a flexibilní léčbu. Navíc není omezena na jediný typ metabolismu nádoru, ale lze ji naprogramovat tak, aby spotřebovávala nejen glukózu nebo mastné kyseliny, ale i jiné metabolity, takže by se terapie mohla přizpůsobit různým metabolickým profilům rakoviny.
Jako každý preklinický výzkum má však i tato studie svá omezení. Výsledky byly získány na buněčných kulturách a zvířecích modelech. Zatím není známo, kolik adipocytů by bylo potřeba pro terapeutický přínos u lidí, ani jaký by byl celý dlouhodobý bezpečnostní profil. Bude také nezbytné lépe pochopit, jak tyto tukové buňky interagují s nádorovým mikroprostředím a zbytkem těla.
Využití modifikovaných adipocytů v boji proti rakovině je v souladu s rostoucím trendem personalizované medicíny, kdy se léčba přizpůsobuje specifickým vlastnostem pacienta a jeho onemocnění. Tento přístup by mohl nabídnout novou naději pro pacienty, kteří nereagují dobře na konvenční léčbu, jako je chemoterapie a radioterapie, které mají často významné vedlejší účinky.
Výzkum transplantace tukové tkáně by také mohl otevřít nové možnosti léčby dalších metabolických onemocnění. Vzhledem k tomu, že adipocyty hrají klíčovou roli v energetickém metabolismu, jejich manipulace by mohla mít význam pro léčbu obezity a diabetu 2. typu, tedy stavů, které mají s rakovinou společné metabolické mechanismy.
Jak bude výzkum postupovat, bude zásadní provést klinické studie na lidech, aby bylo možné posoudit účinnost a bezpečnost tohoto přístupu. Tyto studie pomohou určit optimální dávku modifikovaných adipocytů a identifikovat případné vedlejší účinky. Kromě toho budou muset vědci prozkoumat, jak lze tuto terapii integrovat s dalšími stávajícími léčebnými postupy, aby se maximalizovala její účinnost.
Transplantace tukových buněk představuje slibný pokrok v boji proti rakovině. Přestože je stále v raných fázích vývoje, její potenciál nabídnout cílenější a méně invazivní léčbu je povzbudivý. Po dalším výzkumu a vývoji by se tato technika mohla stát cenným nástrojem v arzenálu proti rakovině a dalším metabolickým onemocněním.