Po desetiletí sloužila představa křišťálově čistého pramene jako lákadlo na trhu s balenou vodou. Existuje však v přírodě skutečně něco takového jako zcela čistá voda?
Z vědeckého hlediska čistá voda (tj. složená pouze z molekul H₂O bez dalších prvků) mimo přísně kontrolované laboratoře prakticky neexistuje. Podle chemiků má voda díky polární struktuře svých molekul jedinečnou schopnost rozpouštět látky, se kterými přijde do styku. Proto i ta nejčistší voda, kterou najdeme v přírodě, vždy obsahuje stopy minerálů, plynů nebo částic.
V laboratořích se ultračistá voda vyrábí pokročilými procesy, jako je vícenásobná destilace a deionizace, a používá se především ve vědeckých a lékařských aplikacích, kde by kontaminace mohla ovlivnit výsledky. Tato voda však není vhodná pro lidskou spotřebu, protože postrádá základní minerály, které naše tělo potřebuje ke správnému fungování.
Voda, která se dostává do našich domácností nebo kterou si kupujeme balenou, má k ideálu absolutní čistoty daleko. Pitná voda, ať už z vodovodu nebo balená, obsahuje minerální látky, jako je vápník, hořčík a sodík, které jsou pro tělo nezbytné a jejichž obsah je regulován zdravotními předpisy. Na druhou stranu minerální voda pochází z přírodních zdrojů a tyto minerály si zachovává přirozenou cestou, zatímco čištěná voda prochází procesy, jako je reverzní osmóza nebo filtrace, ale nikdy nedosahuje laboratorní úrovně čistoty.
Související článek
Kromě toho se voda z vodovodu v mnoha zemích upravuje malým množstvím chlóru, aby se odstranily bakterie a další potenciálně škodlivé mikroorganismy. Může také obsahovat fluorid, který se na některých místech přidává jako prevence zubního kazu. Tyto úpravy zajišťují, že voda je bezpečná pro lidskou spotřebu, i když není zcela bez nečistot.
Marketing balené vody se stal mnohamiliardovým průmyslovým odvětvím, jehož hnací silou jsou kampaně spojující čistotu se zdravím a blahobytem. V mnoha evropských zemích však voda z kohoutku podléhá přísnějším kontrolám než voda balená a je zcela bezpečná k pití. Přesto spotřeba balené vody stále roste, a to spíše díky subjektivnímu vnímání a marketingovým strategiím než skutečným potřebám.
Ekologické náklady tohoto trendu jsou alarmující: výroba plastových lahví vyžaduje více vody, než kolik jí obsahují, a vytváří tuny odpadu, z něhož se většina nerecykluje. Podle posledních údajů se každou minutu na celém světě koupí více než milion plastových lahví, z nichž mnohé nakonec po staletí znečišťují ekosystémy.
Aby se tento dopad zmírnil, prosazují se alternativy, jako je používání lahví na opakované použití a lepší recyklační systémy. Kromě toho některé země zavádějí politiky zaměřené na omezení používání jednorázových plastů, což by mohlo pomoci snížit závislost na balené vodě.
Ačkoli je 100% čistá voda spíše teoretickým než praktickým konceptem, bezpečnost a kvalita pitné vody, kterou denně konzumujeme, je zaručena přísnými předpisy. Výběr mezi vodou z kohoutku a balenou vodou by měl být založen spíše na udržitelnosti a zdravotních ohledech než na mýtech o absolutní čistotě.