Vztah mezi vzdáleností sledování a velikostí obrazovky je i dnes spojen se skutečnými fyzickými problémy.
Jestli existuje jedna „mateřská fráze“, která se opakovala po celá desetiletí, a zejména v době, kdy zemi vládly CRT televizory, bylo to, že sedíme u televize příliš blízko a poškodíme si zrak. A skutečně se to děje i dnes, i když v menší míře díky tomu, že rozměry a rozlišení televizorů nesmírně narostly a obecně není nutné sedět tak blízko, abychom ocenili detaily obrazu.
Nicméně ty matky z minulých let, které nás láskyplně varovaly, abychom se od obrazovky vzdálili, nebyly bludařky a jejich obavy měly jistý základ, který možná nikdy pořádně neznaly, ale byl velmi reálný. Odkud se tento mýtus vzal?
Původ mýtu
Tato pověst o tom, že sezení příliš blízko televizoru škodí zdraví, sahá téměř až k počátkům televizorů v domácnostech, do 60. let 20. století, kdy společnost General Electric (GE) prodávala některé nejmodernější barevné modely, které vyzařovaly nadměrné množství záření, až 100 000krát více, než federální zdravotnické úřady v té době považovaly za bezpečné.
Společnost GE vadné televizory, kterých bylo asi 90 000, opravila, jak se můžeme dočíst v této zprávě z té doby zveřejněné v listu Desert Sun, a bylo to právě Národní centrum pro radiologické zdraví v Rockville ve státě Massachusetts, které vyzvalo zákazníky, aby zkontrolovali, zda mají některý z těchto televizorů, a kontaktovali servisního technika, aby jej nechal opravit.
Podle testů, které v té době provedli, mohli uživatelé, kteří seděli přímo pod televizorem kumulativně celkem 40 hodin, obdržet dostatečné množství záření na kteroukoli část těla, které mohlo způsobit zarudnutí kůže a bolest. Kromě toho zjistili, že záření směřovalo na podlahu, a nikoli na diváka, takže ti, kteří měli televizor přímo na podlaze, nebyli zřejmě ovlivněni.
Jak je vidět, za vznikem mýtu stál velmi specifický případ před více než 50 lety, a přestože radioaktivní záření není problémem u televizorů vyrobených po roce 1968 včetně dnešních CRT, plazmových, LCD a OLED obrazovek, sedět příliš blízko televizoru stále není dobrý nápad a může skutečně ovlivnit naše zdraví.
Například podle doktora Lee Duffnera z Americké oftalmologické akademie sledování televizní obrazovky příliš blízko „nezpůsobí žádné fyzické poškození očí“. Dodává však, že příliš časté sledování televize může zcela jistě způsobit únavu očí, zejména těm, kteří sedí příliš blízko nebo se dívají z podivných úhlů. Je to pravda?
Sezení příliš blízko u televize: Výhody a nevýhody
Již dříve jsme se zabývali klady a zápory sezení příliš blízko u televize a došli jsme k závěru, že pokud tak sedíme mnoho hodin denně, může to skutečně být zdraví škodlivé, ale ne kvůli záření, ale spíše kvůli různorodé svalové únavě, kterou to může způsobit.
Základním problémem příliš velkého televizoru je, že od pozorovacího úhlu 60 stupňů začínáme ztrácet vnímání barev a při úhlu 124 stupňů již nevidíme dobře oběma očima, a proto existují sdružení, jako je Society of Motion Picture & Television Engineers (SMPTE), která navrhují uvažovat o optimálním pozorovacím úhlu 30 stupňů.
Tím se omezuje maximální velikost televizoru, který má být instalován v domácnosti, a případně minimální pozorovací vzdálenost ve snaze omezit takzvaný efekt nebo problém „tenisového zápasu“, který v podstatě spočívá v tom, že člověk musí neustále pohybovat hlavou, aby vnímal všechny části obrazu.
Jinými slovy, pokud sedíme příliš blízko nebo je obrazovka příliš velká vzhledem k naší pozici při sledování, neschopnost vidět celou obrazovku na první pohled může nakonec vést k nepříjemným pocitům v krčních a zádových svalech a také k nadměrné akomodaci očí, což podle některých lékařských odborníků může vést k příznakům, jako je píchání nebo rozmazané vidění, které se logicky zhoršují s dobou, po kterou obrazovky používáme.
Jaká je tedy optimální vzdálenost?
Obecné pravidlo říká, že minimální vzdálenost pro sledování běžného obsahu a používání je trojnásobek výšky televizoru nebo 1,6násobek úhlopříčky obrazovky s poměrem stran 16:9. V případě televizoru s poměrem stran 16:9 je minimální vzdálenost pro sledování běžného obsahu a používání trojnásobek výšky televizoru.
Pro vzdálenost menší než 2 metry se tedy doporučuje velikost do 50 palců, 55 palců je vyhrazeno pro vzdálenost 2,1 metru, 65 palců se doporučuje pro přibližně 2,5 metru a pokud chceme umístit 75 a více palců, měli bychom mít mezi obrazovkou a naší obvyklou pozicí v místnosti alespoň 2,9 metru.
Pokud však naše využití není všestranné (tj. nesledujeme různorodé pořady, videohry, zprávy, seriály, novinky atd.) a hlavním účelem televizoru je občasné sledování filmů, můžeme vzít v úvahu doporučení společnosti THX, což je společnost, která stanovuje zvukové a obrazové normy pro některá kina (tzv. certifikace THX), a posunout se o něco blíže k obrazovce.
THX uvádí, že ideální pozorovací úhel pro obsah ve vysokém rozlišení pro úplné pohlcení je 40 stupňů, takže pro výpočet ideální pozorovací vzdálenosti pro váš televizor vynásobte jeho úhlopříčku koeficientem 1,2.
Závěrem lze říci, že ačkoli byl vyvrácen mýtus, že sledování televize zblízka může poškodit oči, pokud jde o trvalé fyzické poškození, je důležité vzít v úvahu dopad na zrakový a fyzický komfort. S rostoucí oblibou velkých obrazovek s vysokým rozlišením je nastavení vhodné pozorovací vzdálenosti důležitější než kdy jindy, aby bylo zajištěno pohodlné a zdravé sledování.