Vědci odhalili dva nové mezihvězdné objekty, které svou rychlostí a původem překračují hranice sluneční soustavy. Přestože měří sotva pár metrů, jejich význam je obrovský – naznačují, že Zemi obklopují miliony drobných vesmírných těles, jež mohou nést stopy cizích hvězdných systémů i představovat riziko pro naši planetu.
Již desítky let zkoumáme vesmír pomocí stále výkonnějších teleskopů, ale vždy jsme měli předsudky ohledně velikosti. Projekty, jako je Vera C. Rubin Observatory nebo budoucí Argus Array jsou skutečnými technologickými zázraky, schopnými detekovat vesmírné skály, které odrážejí sluneční světlo na obrovské vzdálenosti. Mají však svá omezení: obvykle vidí pouze objekty o průměru větším než 100 metrů. Zůstává nám tedy otázka: co je všechno menší?
Naštěstí k detekci těchto návštěv nepotřebujeme vždy gigantická zrcadla; někdy stačí využít vlastní zemskou atmosféru jako obří detektor. Když se s námi srazí kámen dlouhý sotva tři metry, třením o vzduch se promění v ohnivou kouli tak intenzivní, že uvolní energii podobnou energii atomové bomby. Zajímavé je, že tyto exploze nezůstávají bez povšimnutí některých družic. Když jsou tato data odtajněna a publikována v CNEOS (Center for Near Earth Object Studies), stávají se vědeckým zlatým dolem.
Miliony objektů na oběžné dráze Země
Nedávno studie vedená astrofyzikem Avi Loebem a jeho týmem oznámila dva nové kandidáty na mezihvězdné meteory, označené jako CNEOS-22 a CNEOS-25. Nejedná se o pouhé kameny z našeho sousedství; po analýze jejich trajektorie a rychlosti bylo zjištěno, že oba letí příliš rychle na to, aby patřily do naší sluneční soustavy. První se objevil nad Pacifikem v roce 2022 a druhý nad Arktidou teprve před několika týdny. Při měření jejich dopadu byla jejich šířka odhadnuta na pouhý metr a půl, jejich význam je však obrovský. Díky nim se podařilo zjistit, že na oběžné dráze Země se nachází asi 35 milionů těchto drobných objektů.
Harvard's Avi Loeb identifies two meteors in NASA's CNEOS data—CNEOS-22 and CNEOS-25—that likely originated outside the solar system, with a refined velocity model showing speeds well above escape velocity. #Spacehttps://t.co/22QeDFjE88 pic.twitter.com/EPiiQIY7Eo
— Apollo Thirteen News – Documenting The Future (@dark_matter_adm) February 10, 2026
Nejvíce fascinující je při porovnání těchto drobných úlomků s obry, jako je slavný 3I/ATLAS, který měří více než dva kilometry. Navzdory propastnému rozdílu ve velikosti se zdá, že skutečnost, že kilometrové a metrové mezihvězdné objekty mají stejnou hustotu, naznačuje, že jsou propojeny, přičemž menší úlomky se od těch větších oddělily. Nakonec v tomto úsilí nejde jen o akademickou zvědavost nebo potěšení z objevování toho, co je tam venku. Je to otázka přežití. Skutečná sledovací síť by nám poskytla manévrovací prostor, který dnes nemáme.
Význam včasného odhalení
Včasná detekce těchto objektů je pro naši bezpečnost zásadní. Mezihvězdné objekty mohou obsahovat cenné informace o vzniku a vývoji jiných hvězdných systémů. Představují však také potenciální riziko, pokud se srazí se Zemí. Náraz velkého mezihvězdného objektu by mohl mít ničivé následky. Zlepšení našich detekčních a sledovacích schopností je proto nezbytné pro zmírnění těchto rizik.
Vědecká komunita pracuje na vývoji pokročilých technologií pro zlepšení detekce menších objektů. Projekty, jako je vesmírný dalekohled Jamese Webba, ačkoli nejsou určeny speciálně k detekci asteroidů, by mohly přispět k pochopení složení a původu těchto mezihvězdných objektů. Kromě toho jsou budoucí mise, jako je test NASA pro přesměrování dvojitého asteroidu (Double Asteroid Redirection Test, DART), jehož cílem je odklonit asteroid, důležitým krokem k ochraně planety.
Objev těchto milionů mezihvězdných objektů v blízkosti Země zdůrazňuje potřebu zlepšit naše schopnosti detekce a sledování. Nejen kvůli ochraně naší planety, ale také kvůli rozšíření našich znalostí o vesmíru a jeho tajemstvích.