Vědci již desítky let pátrají ve vesmíru po vodě mimo Zemi, která je rozhodujícím prvkem při hledání mimozemského života.
Zatímco Mars byl dlouho středem zájmu tohoto pátrání se svými lákavými známkami dávných vodních toků, objevil se překvapivý nový uchazeč: Merkur. Navzdory své blízkosti ke Slunci a extrémním teplotám ukrývá Merkur rozsáhlá ložiska ledu, což zpochybňuje naše představy o tom, kde se ve sluneční soustavě může vyskytovat voda.
Nepravděpodobná zásobárna vody
Obvykle se pátrání po mimozemské vodě zaměřuje na nebeská tělesa s mírnými teplotami a ochrannou atmosférou, jako je Mars, o němž se předpokládá, že na něm kdysi tekla voda. Merkur se však těmto očekáváním vymyká. S povrchovou teplotou stoupající nad 700 °C a zanedbatelnou atmosférou se zdá být nepravděpodobným kandidátem na zadržování vody. Přesto v roce 2012 mise NASA MESSENGER odhalila důkazy o přítomnosti ledu v trvale zastíněných kráterech na pólech Merkuru, což naznačuje přítomnost vody v těchto chladných oblastech.
Související článek
Odhalení skrytého ledu na Merkuru
Objevu ledu na Merkuru bylo dosaženo pomocí technik dálkového průzkumu Země. Před příletem sondy MESSENGER vědci použili výkonné radioteleskopy, včetně observatoře Arecibo a Very Large Array (VLA), k detekci neobvyklých radarových signálů z pólů Merkuru. Tyto signály naznačovaly vysokou odrazivost a depolarizaci, což jsou charakteristiky spojené s ledem. Radarové vlny odražené od povrchu naznačovaly přítomnost vodního ledu, zejména v kráterech chráněných před intenzivním slunečním žárem.
Radarová pozorování poskytla přesvědčivé důkazy o přítomnosti ledu na Merkuru. Led silně odráží radarové vlny a depolarizace těchto vln dále podpořila přítomnost vodního ledu. Především se led soustředil v kráterech poblíž pólů, kam sluneční světlo nikdy nedosáhne, což vytváří dostatečně chladné podmínky pro uchování ledu po celé věky.
Původ ledu na Merkuru
Přítomnost ledu na Merkuru vyvolává zajímavé otázky o jeho původu. Vědci navrhují dvě základní hypotézy:
- Meteority a dopady komet: V rané fázi sluneční soustavy byl Merkur, stejně jako ostatní planety, bombardován kometami a meteority. Tato nebeská tělesa často obsahují zmrzlou vodu, která se po dopadu mohla usadit v polárních oblastech Merkuru, kde zůstává zmrzlá dodnes.
- Sopečné zplodiny: Další možností, i když spíše spekulativní, je, že Merkur kdysi uvolňoval vodní páru ze svého nitra prostřednictvím sopečné činnosti. Pokud se tato pára dostala k pólům, mohla zkondenzovat a zmrznout v trvale zastíněných kráterech.
Objev vodního ledu na Merkuru má hluboké důsledky pro naše chápání rozložení vody ve sluneční soustavě. Ukazuje, že voda se může vyskytovat na nečekaných místech, na něž mají vliv spíše jedinečné geologické a orbitální podmínky než jen vzdálenost od Slunce nebo ochrana atmosféry.
Tento objev podněcuje vědce k rozšíření pátrání po vodě i mimo konvenční cíle, což otevírá nové možnosti průzkumu a potenciálního objevu prostředí podporujících život i jinde ve vesmíru. S tím, jak se vyvíjí naše chápání sluneční soustavy, roste i naše porozumění složité souhře faktorů, které umožňují, aby se voda udržela na těch nejnepravděpodobnějších místech.
V podobném duchu vědci pokračují ve výzkumu dalších nebeských těles, jako je například Uran, jehož nedávná pozorování přinesla překvapivé poznatky o dynamice jeho atmosféry a potenciálu, že by se na něm mohla vyskytovat voda v nějaké formě. Tyto objevy nám připomínají, že vesmír je plný překvapení, která čekají na své odhalení.