Panagrolaimus kolymaensis, červ nalezený v sibiřském permafrostu, přežil v kryptobiotickém spánku přes 46 000 let. Jeho příběh nekončí smrtí – jeho potomci žijí dál a jejich genetika by mohla přinést odpovědi na otázky vzniku života, jeho extrémní odolnosti i možnosti přežití na jiných planetách.
Jeho cesta časem je u konce. Drobný červ, který ohromil vědecký svět poté, co se probudil ze 46 000 let trvajícího spánku pod sibiřským ledem, nyní zemřel. Jeho konec je však pouze začátkem nového směru výzkumu, protože tento prehistorický organismus po sobě zanechal jedinečné biologické dědictví: potomstvo, které se nyní v laboratořích zkoumá lupou, aby se odhalilo tajemství přežití, které se vymyká veškeré logice. Taková zjištění mají zásadní význam, protože podobně jako studium dávného biologického materiálu umožnilo přepsat historii prvních pandemií, které pustošily lidstvo.
Po opatrném oživení hlístice nejenže obnovila své životní funkce, ale také se začala nepohlavně rozmnožovat, což je milník, který vědcům poskytl nebývalou příležitost. Možnost analyzovat genetickou linii, která zůstala nezměněna od dob mamutů, otevírá přímé okno do evolučních mechanismů extrémní odolnosti. Tato genetická analýza by také mohla vnést světlo do zásadnějších otázek, jako je mechanismus, který dal vzniknout prvním proteinům a odstartoval život.
V tomto smyslu lze zdatnost tohoto organismu vysvětlit jevem známým jako kryptobióza. Jak bylo publikováno v časopise PLOS, jedná se o stav pozastavené animace, kdy se metabolismus téměř úplně zastaví. Tato neuvěřitelná biologická schopnost umožňuje některým formám života odolávat smrtelným podmínkám, jako je hluboký mráz nebo silná dehydratace, po nepředstavitelně dlouhou dobu.
Nález 40 metrů pod sibiřským ledem
Objev tohoto pleistocenního cestovatele se naopak odehrál v prostředí stejně odlehlém jako mimořádném. Výzkumný tým jej nalezl v hloubce asi 40 metrů v permafrostu sibiřské oblasti Kolima, uvnitř zkamenělých zbytků nory arktické veverky. K potvrzení jejího ohromujícího stáří použili vědci z Kolínské univerzity radiokarbonové datování okolního rostlinného materiálu.
Následná analýza potvrdila, že se nejedná o již katalogizovaný druh. Organismus byl oficiálně pojmenován Panagrolaimus kolymaensis a stal se tak nejstarším známým zástupcem svého rodu, který byl oživen. Jeho studium nejen nově vymezuje hranice přežití, ale také přidává nový dílek do skládačky evoluce života na naší planetě a potenciálně i na jiných světech.
Důsledky pro vědu a techniku
Objev Panagrolaimus kolymaensis má důsledky nejen pro biologii a genetiku, ale také pro vědu a techniku obecně. Schopnost tohoto hlístice přežít v extrémních podmínkách by mohla inspirovat nové technologie v oborech, jako je kryokonzervace, což je proces uchovávání buněk, tkání a orgánů při nízkých teplotách. Kryokonzervace se v současné době využívá v reprodukční medicíně, při ochraně ohrožených druhů a v biomedicínském výzkumu, ale naráží na značné problémy spojené s poškozením buněk během procesu zmrazování a rozmrazování. Pochopení mechanismů kryptobiózy by mohlo pomoci tyto překážky překonat.
Kromě toho může studium organismů, které přežily tisíciletí v permafrostu, poskytnout vodítka k možnosti života na jiných planetách. Například extrémní podmínky na Marsu mohou být podobné těm, které panují na pozemském permafrostu, a schopnost některých organismů přežít v takových podmínkách by mohla naznačovat, že mimozemský život je možný, přinejmenším v mikrobiální formě.
Pohled do minulosti a budoucnosti
Znovuzrození Panagrolaimus kolymaensis nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout do minulosti i budoucnosti. Studiem tohoto organismu a jeho schopnosti obstát ve zkoušce času mohou vědci lépe pochopit, jak se život vyvíjel a přizpůsoboval v průběhu milionů let. Tyto poznatky jsou fascinující nejen z akademického hlediska, ale mají také potenciál sloužit jako podklad pro budoucí výzkum v biologii, medicíně a astrobiologii.
V konečném důsledku by nám studium tohoto prehistorického červa mohlo pomoci zodpovědět některé z nejzásadnějších otázek týkajících se života na Zemi i mimo ni: Jak život vznikl? Jakých hranic může život dosáhnout z hlediska přežití a přizpůsobení? A co je možná nejzajímavější, mohl by na jiných planetách existovat život, který stejně jako Panagrolaimus kolymaensis čeká na své objevení a oživení?