Přítomnost plastů v oceánech je stálým problémem, ale nová studie odhaluje, že část tohoto znečištění je prakticky nezjistitelná. Nejedná se o známé ostrůvky odpadků, ale o drobné částice plovoucí v mořských hlubinách.
Tento výzkum, zaměřený na severní Atlantik, výrazně zvyšuje odhady znečištění plastem. Jen v této obrovské vodní ploše se nacházejí miliony tun drobných úlomků, což značně převyšuje údaje, které byly dříve uváděny pro celé světové oceány.
Nanoplasty jsou částice stokrát menší než tloušťka lidského vlasu, takže je téměř nemožné je spatřit pouhým okem. Jejich velikost je odlišuje od mikroplastů, které mají velikost od 0,001 do 5 milimetrů, a makroplastů, ještě větších úlomků, které dobře známe.
Moře neviditelných částic
Studie, o níž informoval server Popsci, odhaduje, že v severním Atlantiku se nachází ne méně než 27 milionů tun nanoplastů. To je desetinásobný nárůst oproti předchozím odhadům celkového množství plastového znečištění všech velikostí ve všech světových oceánech.
Související článek
Tato práce je průkopníkem kvantifikace znečištění mořského prostředí nanoplasty, což je vzhledem k technologickým omezením složitý úkol. Údaje naznačují, že hmotnost nanoplastů v severním Atlantiku je větší než hmotnost jejich větších protějšků, jako jsou mikroplasty a makroplasty, což je zásadní odhalení.
“Shocking” 27 MILLION TONES!!!!
We knew it was bad, but this is staggering. This is only the nano plastics. The scientists say it helps to solve a puzzle of where all the plastic ever made has gone. They also say that now it's there we can't ever remove it https://t.co/4JTbjhrtiV— Truth About Plastic (@PlasticsCrisis) July 21, 2025
Aby vědci tyto údaje získali, uskutečnili v roce 2020 výzkumnou plavbu. Odebrali vzorky vody na dvanácti různých místech v severním Atlantiku, a to v několika různých hloubkách: ve vrstvě pouhých deset metrů od hladiny, v meziprostoru ve výšce 1 000 metrů a v další vrstvě ve výšce 30 metrů od mořského dna.
V laboratoři umožnila inovativní hmotnostní spektrometrie identifikovat tři polymery. Nejrozšířenějším PET ve všech hloubkách byl polyethylentereftalát (PET) z lahví na vodu, následovaný polyvinylchloridem (PVC) a polystyrenem z pěnových plastů.
Celková koncentrace nanoplastů byla nejvyšší u hladiny, 18 miligramů na metr čtvereční, a nejnižší u mořského dna, přibližně 5,5 miligramu na metr čtvereční. Vědci předpokládají, že toto rozložení je způsobeno rozkladem větších plastů plovoucích u hladiny, které se pak pomalu potápějí.
Neviditelná rizika pro život a budoucnost
Helge Niemann, jeden z autorů studie, uvedl, že tato zjištění jsou znepokojující jak pro mořskou biologii, tak pro lidské zdraví. Nanoplasty obecně nejsou pro život prospěšné a jejich přítomnost v oceánech by se mohla opakovat i v jiných vodních plochách, ačkoli studie se omezovala na severní Atlantik.
Výzkum naznačuje, že nanoplasty po požití způsobují záněty v živých buňkách. To může být způsobeno samotnými částicemi, chemickými látkami, které uvolňují, nebo patogeny, které zachycují z prostředí. Jejich malá velikost jim navíc umožňuje snadněji procházet biologickými membránami než mikroplasty.
Tracey Woodruffová, odbornice na environmentální zdraví, ačkoli se na studii nepodílela, předpokládá, že nanoplasty budou spojeny s podobnými riziky jako mikroplasty. U zvířat byly pozorovány reprodukční problémy, střevní potíže a rakovina. Kromě toho se bioakumulují v potravním řetězci.
The oceans may contain much, much more plastic than previously thought https://t.co/pnnr5S9WU6#ocean #plasticpollution #nanoplastics pic.twitter.com/ON8i1M1sFQ
— SARAYA (@SarayaWorldwide) July 13, 2025
Předpokládá se, že nanoplasty se mohou v těle šířit ještě více než mikroplasty, což by mohlo vést k větším nepříznivým zdravotním následkům. Není vyloučeno, že budoucí výzkum zjistí ještě vyšší koncentrace nanoplastů v lidském těle než mikroplastů.
Odborníci, jako jsou Martin Wagner a Tracey Woodruffová, se shodují, že tento výzkum posiluje naléhavost stanovení limitů pro celosvětovou produkci plastů, a nikoliv umožnění jejího ztrojnásobení do roku 2050, jak předpokládá Program OSN pro životní prostředí. Jednání o smlouvě OSN o plastech budou mít zásadní význam.
Ruční čištění více než 1,3 miliardy kilometrů krychlových vody v oceánech není podle Niemanna schůdnou cestou. Hlavním závěrem je proto nutnost omezit zdroje znečištění, ponechat fosilní paliva v zemi a přejít k udržitelným alternativám pro budoucnost bez neviditelných plastů.
Úloha technologie v boji proti nanoplastům
Pro řešení problému nanoplastů je zásadní vývoj nových technologií. Výzkumníci pracují na inovativních metodách detekce a odstraňování těchto částic z vody. Vyvíjejí se například pokročilé filtry, které dokáží zachytit extrémně malé částice, a bioremediační technologie, které využívají mikroorganismy k rozkladu plastů na méně škodlivé složky.
Kromě toho se k modelování a předvídání rozptylu nanoplastů v oceánech využívá umělá inteligence a strojové učení, což by mohlo pomoci navrhnout účinnější strategie pro nakládání s nimi. Tyto technologie mohou také zvýšit účinnost recyklačních procesů, a tím snížit množství plastů, které končí v oceánech.
Důležitou roli hraje také vzdělávání a informovanost veřejnosti. Celosvětové iniciativy podporují snižování množství jednorázových plastů a podporují udržitelnější způsoby spotřeby. Prostřednictvím vzdělávacích kampaní se snaží změnit chování spotřebitelů a zvýšit tlak na průmysl, aby přijal ekologičtější postupy.
Ačkoli je problém nanoplastů obrovský, kombinace vyspělých technologií, účinných globálních politik a změn v chování spotřebitelů nabízí slibnou cestu ke zmírnění této ekologické výzvy.