V polovině 90. let byl každý počítač doslova zoologickou zahradou různých portů a kabelů. Vše změnilo zavedení USB, které slibovalo jednotné připojení pro všechna zařízení.
V polovině devadesátých let byl počítač ekvivalentem zoo portů: sériového, paralelního, PS/2, gameportu a všech dalších typů, které vás napadnou. Každá periferie tak byla dodávána s vlastním podivným kabelem, ale partnerství společností jako Intel, Microsoft, IBM a Compaq se spojilo, aby nastolilo pořádek a v lednu 1996 zveřejnilo první specifikaci USB 1.0. V roce 1996 se tak objevilo první rozhraní USB 1.0, které se stalo základním rozhraním počítače.
Jak vlastně vzniklo USB
Příslib byl jednoduchý: mohli jste připojit jakoukoli periferii, aniž byste se museli starat o to, že máte různé porty. K tomu jste využili levný konektor s dodávaným zdrojem napájení, který byl navíc schopen detekovat zařízení bez restartu počítače, což bylo v té době něco téměř zázračného. Skok však nebyl okamžitý, protože USB 1.x bylo skromné co do rychlosti, ale myšlenka společného standardu se nakonec ujala jak kvůli pohodlí, tak kvůli ceně.
S USB 2.0 a masovým nástupem paměťových karet a fotoaparátů se z portu stala každodenní dálnice, která začala nabíjet mobilní telefony, i když o to nikdo nestál. Pak došlo k dalšímu zvratu, když USB-C dovršil fantazii s oboustranným konektorem a možností přenášet data, video a nabíjení na stejném kabelu, což bylo něco jako technologická všehochuť, která porušila vše, co bylo zavedeno.
Zde došlo ke komickému zvratu: konektor byl sjednocen, ale schopnosti nikoli. Jinak řečeno to znamenalo, že dva kabely, které byly navenek stejné, mohly poskytovat velmi rozdílné rychlosti a zatížení. Aby se tento nepořádek napravil, doporučila organizace USB-IF v roce 2022 opustit značky jako SuperSpeed a přejít na přímočaré označení, jako USB 20Gb/s nebo USB 40Gb/s.
To spotřebitelům obecně pomůže určit, který kabel je nejlepší, pokud se podívají na krabice nebo datové listy, ale neodstraní to skutečný problém: stále kupujeme podle tvaru konektoru, nikoli podle toho, co umožňuje uvnitř. Neměli byste se tedy omezovat jen na standard nebo Gb/s, ale také na to, jaké možnosti USB-C nabízí. V tomto scénáři není nepřítelem kabel, ale jeho nejednoznačnost.
Budoucnost USB-C a jeho dopad na technologie
USB-C si osvojila celá řada zařízení, od chytrých telefonů přes notebooky až po herní konzole. Toto masové přijetí vedlo k výraznému snížení počtu kabelů a nabíječek, které spotřebitelé potřebují, což má zase pozitivní dopad na životní prostředí díky snížení množství elektronického odpadu. Budoucnost USB-C však čelí také výzvám, jako je potřeba lepší interoperability mezi zařízeními a standardizace jeho možností.
Kromě toho se s uvedením rozhraní USB4, které slibuje přenosovou rychlost až 40 Gb/s a kompatibilitu s rozhraním Thunderbolt 3, USB-C se nadále vyvíjí, aby splňovalo požadavky moderních spotřebitelů. Tento vývoj vyvolává otázky týkající se zpětné kompatibility a potřeby vzdělávat spotřebitele o možnostech jejich kabelů a zařízení.
A konečně, Evropská unie navrhla legislativu, která by donutila výrobce elektronických zařízení přijmout USB-C jako standard pro nabíjení, aby se snížila fragmentace a usnadnil život spotřebitelům. To by mohlo dále urychlit přijetí USB-C a vést k větší jednotnosti na trhu.